Pro ty, kteří jsou zvyklí na nebeské obry, bude Jakovlev Jak-40 působit jako drobeček. Však také váží 9,4 tun, pojme pouze 32 cestujících a na délku nemá více než 20,36 metru. Historie třímotorového letounu je však extrémně zajímavá. Šlo o letadla určená pro regionální létání v rámci Sovětského svazu. Jedno letecké neštěstí, o němž se toho příliš mnoho neví, skončilo před 43 lety téměř zázračným happyendem.
Jak-40, ročník '75
Stroj s imatrikulací CCCP-87541 (výrobní číslo 9530642, sériové 42-06) byl vyroben v roce 1975 a 30. června téhož roku jej převzala společnost Aeroflot, přesněji pobočka Litevský civilní letecký úřad. Taková byla v někdejším Sovětském svazu praxe, že každá svazová republika měla svého provozovatele.
Nefunkční motory
Dne 2. června 1976 odstartoval letoun pod vedením kapitána V. S. Štiljuse k letu z litevského Kaunasu do Kyjeva, kde měl přistát na letišti Žuljany. V odpoledních hodinách nad ukrajinskou metropolí vládlo příjemné počasí, povětrnostní podmínky byly dobré, takže nic nebránilo posádce zvládnout přistávací manévr. Letadlo se blížilo k letišti ve výšce 700 metrů a od dispečera letového provozu dostala posádka pokyn klesnout do letové hladiny 400 metrů. Kapitán dal palubnímu inženýrovi Sinkavičusovi příkaz přejít na „nízký tah“ a počal klesat. V tu chvíli naráz vysadily všechny tři motory stroje. Okamžitě následoval pokus o jejich opětovné nastartování, ale záměr se nezdařil. Štiljus se rozhodl přistát na hladině řeky Dněpr, ležící před letištěm. Záhy bylo jasné, že ani tam Jak-40 nedoletí. Letoun nakonec se zataženým podvozkem zapadl do pusté bažinaté oblasti zvané Osokorki (dnes je to již část Kyjeva, nachází se zde ulice Kolektorní - Колекторна вулиця).
Štěstí v neštěstí
V mírně poškozeném stroji zůstala posádka se všemi dvaatřiceti cestujícími. Zatímco oba piloti a palubní mechanik byli značně otřeseni, pasažéři byli klidní a někteří dokonce vtipkovali. Jeden z očitých svědků přistání později situaci popsal takto: "Letadlo klesalo tiše, nefungovaly mu motory. Ti, co byli v té chvíli v lukách, čekali explozi, místo toho se zvedla obrovská vodní fontána. Nevěřili jsme vlastním očím, že uprostřed bažiny leželo kompletní letadlo! Asi po patnácti minutách se u něj objevili první policisté, voda jim sahala asi po kolena."
Může za to letuška?
Cestující a posádka byli převezeni na pevnou zem v nafukovacích člunech. Jak už bylo v té době v SSSR zvykem, odpovědné orgány se snažily nehodu utajit, ve sdělovacích prostředcích o ní nebyla ani zmínka. To vyvolalo spoustu dohadů o příčinách nouzového přistání, nejčastější byla varianta, že letuška, nesoucí do pilotní kabiny kávu, nechtěně zavadila o páku řízení. Odborníci tento nesmysl záhy vyvrátili, protože neexistoval způsob, jak takovým způsobem naráz odstavit všechny tři motory.
Kapitán se stydí
Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že hlavní vinu nese mladý palubní mechanik, který ještě neměl nalétán dostatečný počet hodin. Místo aby nastavil páky pohonu do pozice "pomalu", přesunul je na "stop" a tím vlastně pohonné jednotky vyřadil z provozu. Navzdory úspěšnému nouzovému přistání bylo kapitánu Štiljusovi vysloveno přísné pokárání. „Výběr technického personálu pro rekvalifikaci palubních mechaniků v Litevském civilním leteckém úřadu byl špatně organizován. Příprava a uvedení nového letadla do provozu bylo provedeno bez zohlednění individuálních údajů a odborných dovedností. Kontrola ze strany vedení, řízení organizace posádek a kvalita odborné přípravy v oblasti nových technologií nebyla dostatečná,“ zněl závěr vyšetřující komise.
Stále létá!
Havarovaný Jak-40 nebyl nijak vážně poškozen. Po vytažení z bažin byl opraven a opět nasazen do provozu. Po rozpadu SSSR byl převeden pod ruskou společnost Voroněž. V roce 2007 ho převzal ukrajinský dopravce Challenge Aero a v současné době stále létá v barvách další ukrajinské společnosti Мотор Сiч.
