Jako dívka Amélie Earhartová (narodila se v roce 1897) rozhodně nezapadala do tehdejších představ americké společnosti o tom, jak by se měla mladá dáma chovat. Lezla po stromech, po břiše na sáňkách sjížděla kopce a prý dokonce lovila krysy s ráží .22.
Dívka za kniplem
Její život se rapidně změnil v roce 1920, kdy ji ve svém letadle svezl pilot Frank Hawks. Rok nato začala navštěvovat kurzy létání. V roce 1932 Amélie jako první žena uskutečnila sólový přelet Atlantského oceánu. To samé se před ní podařilo jen americkému letci Charlesovi Lindbergovi. Brzy poté Amélie začala plánovat let okolo světa. První pokus skončil neúspěchem, ale tím se nenechala odradit. A tak 1. června 1937 vyrazila s navigátorem Fredem Noonanem z Miami, aby uskutečnila svůj sen. Do cíle však nikdy nedoletěla.
Záhadné zmizení
Améliino letadlo Lockheed L-10 Electra se ztratilo nad Pacifikem 2. července 1937. Earhartová a její navigátor se naposledy zastavili pro palivo a zásoby na Nové Guinei. Za sebou měli již více než tři čtvrtě cesty. Zbývalo jim doletět pouhých 11 tisíc kilometrů z naplánované trasy kolem světa, když loď USCGC Itasca pověřená komunikací s Earhartovou přijala jejich nouzové volání. Z neznámých důvodů se nepodařilo navázat obousměrnou komunikaci. Další osud pilotky a jejího navigátora je od té doby předmětem vědeckého bádání i nepotvrzených dohadů.
Trochu jiný příběh
Dlouho se věřilo, že Earhartová s Noonanem ztroskotali na volném moři a utopili se. V poslední době se ale začínají vědci přiklánět k názoru, že s Electrou zvládli přistát na okraji malého neobydleném atolu Nikumaroro. Pár týdnů zde žili jako trosečníci, pravděpodobně dokud jim nedošla pitná voda a nepodlehli dehydrataci. Už v roce 1940 tu byly nalezeny kosterní pozůstatky spolu s řadou drobných předmětů - knoflíky z letecké uniformy nebo kosmetickým krémem. Tehdejší odborníci ale kosti identifikovali jako jednoznačně mužské a ostatky se později ztratily při převozu na Fidži.
Více než 25 let výzkumu
Teorii o ztroskotání se dlouhodobě věnuje Mezinárodní skupina pro záchranu historických letadel (TIGHAR). Na konci 90. let se jí podařilo získat spis k nalezeným ostatkům. V poznámkách britského doktora, který ve 40. letech pozůstatky ohledával, byla uvedena i délka nalezené pažní a vřetenní kosti. Poměr mezi nimi byl 0,756, tedy o něco větší než u průměrné ženy narozené v pozdním 19. století. Pokud by tedy trosečníkovy ostatky patřily ženě střední třídy evropského původu, musela by tato žena mít horní končetiny výrazně delší, než bylo obvyklé. K dalšímu výzkumu si TIGHAR loni přizval forenzního odborníka na zobrazovací metody. Jeho úkolem bylo porovnat historické fotografie Earhartové se změřenými údaji.
Fotografická porovnávání
Výzkumníci vybrali fotky, na nichž má Amélie dobře viditelné holé paže. Díky nim vědci zjistili, že Améliin poměr mezi pažní a vřetenní kostí byl 0,76. Tedy v podstatě totožný s trosečníkovým. Tento objev nedokazuje zcela uspokojivě, že trosečníkem na ostrově Nikumaroro byla právě Earhartová. Přidává ale k řadě různě přesvědčivých důkazů o trosečnické teorii další položku. A na konečnou odpověď možná nebudeme muset čekat dlouho – v létě roku 2017 chystá TIGHAR novou expedici na atol Nikumaroro.
Atol Nikumaroro
Atol Nikumaroro leží v západní části Tichého oceánu, kde vznikl sopečnou činností. Na délku měří pouhých 7,5 kilometrů a na šířku 2,5 kilometru. Nejsou na něm žádné zásoby sladké vody. Dnes stojí především v zájmu pozornosti vědců z TIGHAR. Atol má strmé břehy a okolní moře je velmi hluboké. Naděje, že se v něm podaří objevit trosky Améliina letounu, však možná existuje. V roce 2013 odhalilo sonarové pátrání neznámý objekt, který leží v hloubce asi 180 metrů.
