Římská říše dosáhla po přelomu letopočtu nebývalé moci a civilizačního rozvoje. Římané na to byli jaksepatří hrdí a ostatní evropské národy rádi označovali za barbarské kmeny. Patřili k nim i obyvatelé dnešního Nizozemska, západogermánský kmen Batavavů, který byl sice barbarský, ale římské armádě se hodil k rozšíření početního stavu. Batavové původně tvořili pomocnou, druhořadou jednotku, o síle zhruba 500 mužů, časem se však vypracovali mnohem výše.
Nepodceňuj barbary!
Římští generálové neuvažovali o Batavavech jako o excelentních bojovnících. Jejich oddíl byl nasazen roku 357 v bitvě proti germánským kmenům u dnešního Štrasburu, kterému se říkalo Argentorate. Bitva se nevyvíjela příliš dobře, první linie byly proraženy a těžiště bitvy v tu chvíli zůstalo na Batavech. Ti navzdory početní převaze nepřítele dokázali bitvu do značné míry zachránit. Bylo to hlavně kvůli kombinaci tvrdého vojenského výcviku pod římskými veliteli a přirozenou odvahou Batavavů.
Elitní junioři a senioři
Poté, co se osvědčili, byli Batavové převeleni do Británie a později se vrátili zpět na evropský kontinent. Během čtvrtého století našeho letopočtu se římská armáda rozdělila na dvě části. Jedné velel císař Valentinian a druhé Valens. Došlo i na rozdělení oddílů Batavavů na seniores a iuniores. Nešlo však o označení věku, ale o příslušnost k císaři. Valens měl pod sebou juniory, Valentinian seniory. A právě senioři udělali jednu zásadní chybu.
Útěk z bojiště
Když v roce 365 čelil císař Valentinian I. napadajícím Němcům, byl v bitvě poražen. Císař sice vyvázl z bitvy bez zranění, ale když pak pátral, kde se stala chyba, zjistilo se, že Batavové utekli z bitvy jako první. Valentinian nařídil zbavit Batavy jejich zbraní a prodat je do otroctví. Dezertéři se císaři omluvili a odprosili ho, aby jim dal ještě jednu šanci. Císař svolil, vrátil jim zbraně a Batavové opustili tábor a začali bojovat podle svého. Bez jakékoliv hlubší organizace a taktiky, tak jak jim velela jejich přirozenost. Znenadání napadli nepřítele, pobili co mohli a než se stihl překvapený nepřítel sešikovat k obraně, Batavové zmizeli.
Noční partyzáni
Batavové byli sice vycvičeni tvrdou římskou vojenskou školou k disciplíně, ale ve chvíli, kdy to bylo třeba, dokázali uvažovat mimo zaběhlé vojenské taktiky a postupy. Nepřítel, který se utábořil u řeky si připadal v bezpečí. Za zády měl vodní tok, který považoval za nepřekonatelný a tak ho ani nijak nehlídal. Batavové si počkali na noc a pak v plné zbroji řeku překonali. Podle některých spekulací používali měchy naplněné vzduchem, aby neklesli kednu. Jejich koně byli vycvičeni, aby to dokázali s nimi, takže najednou měl spící nepřítel v zádech oddíl kavalerie, který napáchal nepěkné škody a zmizel do noci.
Nelehké pořízení
Batavové tak dokázali, že i z necivilizovaného bojovníka lze udělat disciplinovaného a vynalézavého vojáka. Když se však takovým válečníkům zadá úkol a poskytne se jim dostatečná volnost ve způsobu jeho splnění, dokážou překvapit a svojí šikovností přechytračit takřka kohokoliv. Ti nejlepší z nich dokonce časem sloužili v osobní gardě římského císaře
