Pletení košíků je do velké míry spjato s kláštery. Ačkoli se z proutí (a dalších podobných materiálů) pletlo už tisíce let před naším letopočtem, tak složité výrobky, jako je košík, se dělaly až později.
Klášterní košíky
Ve středověku vznikaly na významných kupeckých trasách kláštery, kde se mniši věnovali mimo jiné vinařství, ovocnářství či zelinářství. Často také vymýšleli nové technologické postupy, které jim práci usnadnili. A právě z klášterů vzešly první verze proutěného košíku, který byl ideální na přepravu plodin.
Základní dovednost
Postupem času se proutěné koše rozšířily i za zdi klášterů. Zemědělci je používali při sklizni, uskladnění i přepravě za obchodem. Rozhodně ale nešlo o tak pečlivě vyrobené koše, jako se dělají dnes. Muselo jich být nesmírně mnoho, a proto se na estetiku vůbec nedbalo.
Košíky si lidé pletli většinou sami. Zahradníci, mlynáři, rybáři, rolníci, ale i herci, kteří si tím přivydělávali, protože byli většinou velice chudí.
Škola pletení
Plést zkrátka uměli všichni, protože košík se hodil do každého domu, při většině řemesel. Začínalo se už od útlého věku. Děti pomáhaly s pletením dna, což tatínkovi usnadnilo práci, a ještě si procvičily motoriku.
Pletení košů se vyučovalo v zahradnických i hospodářských školách a později, když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, bylo jako doplněk rukodělných znalostí vyučováno v celém Rakousku.
Proutěný basketbal
Jak už samotný název napovídá, také jeden z nejpopulárnějších sportů na světě - basketbal neboli košíková – souvisí s košíkářským řemeslem. Historie této hry se začala psát v roce 1891, kdy Dr. James Naismith, učitel tělocviku z Massachusetts, trénoval se svými svěřenci přes zimu v tělocvičně.
Pro zlepšení přesnosti hodu míčem upevnil do výšky deseti stop dva košíky. Studenti si hru natolik oblíbili, že se postupně roznesla do dalších měst a nakonec i za hranice Spojených států do téměř celého světa.
