Podle návodu v ABC 9/2021 si můžete vyrobit vlastní čarodějnické koště. To mimo jiné považujeme za nástroj, který sloužil čarodějnicím jako dopravní prostředek, jeho funkce ale bývala opačná.
Jak uvádějí některé prameny dokumentující dějiny inkvizice - například smírčí knihy - čarodějnice podle původních pověr nelétaly na koštěti, ale na vidlích. Košťata se používala na vymetání zlých duchů a držela démony daleko od těla.
Popletená historie
Košťata lidé zapalovali a vyhazovali do vzduchu, aby čarodějnice zahnaly co nejdále. Zároveň zapálené a roztočené koště symbolizovalo slunce, a proto zvyk praktikovali, aby dobře rostlo obilí. Časem, jak už to tak u pověr předávaných ústně bývá, se létání na vidlích s jejich vyháněním popletlo a od té doby si čarodějnice neumíme představit na ničem jiném.
Co kraj, to jiné koště
Věděli jste, že se podle oblasti používaly různé druhy košťat? Koště podle návodu v ábíčku vymetávalo kouty na Moravě. V Čechách bývalo zvykem vyrábět košťata s hlavou z vrbového proutí, ale násadu tvořila hůl (tzv. čuba), která se ke svázaným větvím připevnila. Obě košťata ale měla jednu společnou věc — byla zpevňována vrbovým proutím. Právě to mělo zahánět zlé duchy.
Magické stromy
Vrba a bříza k čarodějnictví neodmyslitelně patří. Bříza má léčebné účinky od listů přes pupeny po mízu, proto se stala jedním ze symbolů magie a „stromem čarodějnic“. O vrbě se zase říkalo, že když za ni čarodějnice zašla, dokázala se proměnit v kočku. Právě z toho nejspíše pochází označení vrbových větviček s částečně rozkvetlými bílými pupeny — kočičky.
