Už před tisíci lety se košíkářství objevovalo jako tradiční řemeslo napříč civilizacemi a dodnes jde o celosvětové řemeslo. Jediné, čím se jednotliví košíkáři z různých koutů planety liší, je materiál, který používají.
Zatímco u nás v mírném podnebném pásu se plete nejčastěji z vrbového proutí, jinde se používá sláma, orobinec, pedig (vnitřek stonku ratanové liány) nebo také bambus.
Košíkářství je staré jako Egypt
Nejstarší dochované koše byly nalezeny na Středním východě a v Egyptě. Jejich věk může být až 12 tisíc let. Rovněž písemné prameny z období Říše římské dokládají koše na hlínu a legionářské štíty vyrobené z proutí a potažené kůží.
Čím více jdeme na časové ose dopředu, tím pestřejší jsou archeologické nálezy. Z proutí se pletla síta na přesívání obilí, obranné valy, koše na převoz uhlí, sítě na ryby i nádoby na uchovávání potravin.
Pletl každý
Ačkoli tu s námi ale košíkářství je déle než všichni panovníci z dějepisných učebnic, dlouho se nejednalo o samostatné řemeslo. Vždy bylo spojené s další výrobní činností. Protože proutí bylo snadno dostupný materiál, hojně ho používali na výrobu předmětů každodenního užívání téměř všichni. Jako samostatné řemeslo se košíkářství rozvinulo až během napoleonských válek.
Proutky a nářadí
Stojíme v dílně a bedlivě pozorujeme, co všechno řemeslo obnáší. Na začátek si každý košíkář musí obstarat materiál. Petr Král vyrábí košíky jak na běžícím pásu a na to potřebuje za rok přes 100 000 prutů.
Musí proto pěstovat a sklízet tunu proutků a ještě k tomu nějaké dokupovat. Tím ale složitosti končí. Dále stačí jen zahradní nůžky, nůž, metr, kladívko, kleště, pár „forem“ a samozřejmě šikovné ruce.
Košíkář vyrobí všechno
S párem rukou a několika nástroji dokáže mělnický košíkář vyrobit, co si zamanete. Od jednoduché pomlázky (kterou zvládne i poslepu) přes truhly až po atypické výrobky na zakázku.
Za sebou má už projekty pro restaurace, divadla, filmy nebo třeba pro Vojenský historický ústav na Vítkově. Od dětského kočárku až po proutěné kolo! Ze všeho nejvíc ale frčí košíky. V létě je vysoká poptávka po košících na houby a ovoce, v zimě zase po koších na dříví.
Trpělivost nade vše
Vyrobit jeden košík zabere i zkušenému košíkáři kolem dvou hodin. Při každém přehmátnutí se ale čas může ještě protáhnout. O to větší je ale radost z výsledku. „Pořád se ovšem mám v čem zdokonalovat, chce to cvik a trpělivost,“ usmívá se Petr Král, ale vzápětí sebejistě prozrazuje plány do budoucna. Pomalu rozvíjí nápad na proutěnou kolekci kabelek. Tak držíme palce!
Tradiční řemeslo
Mělnický košíkář Petr Král se může pyšnit titulem Nositel tradice lidového řemesla. To je ocenění, které uděluje Ministerstvo kultury vynikajícím lidovým výrobcům. Cílem ocenění je zachovat tradiční řemesla, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti dalším generacím. Pokračovateli můžete být i vy! Petr Král totiž pořádá pravidelně kurzy pletení.
Košíkářská škola pletení v ábíčku
Pokud vás láká vyzkoušet si pletení z proutků vlastníma rukama, uděláme vám radost. V časopisu ABC a na webu ábíčko.cz na vás čeká návody, jak si uplést všechno možné od pomlázky po čarodějnické koště.
Dejte si ale pozor! Proutky se musí sbírat v době vegetačního klidu, jakmile totiž na jaře začne proudit míza, při pletení se lámou.
