Galionová figura: Pýcha na přídi lodi

Galionová figura: Pýcha na přídi lodi
Sdílej
 
Námořníci věřili, že loď má duši. Nesla ji v sobě prý socha umístěná na špičce bárky.

 

 

Nedávno jsme v ábíčku psali o tom, jak potápěči objevili figuru mořského netvora z přídě středověké dánské lodi. Podobné sochy zdobily drtivou většinu lodí – a to nejen ve středověku. Trend lodního zdobení se prolíná historií mořeplavectví od starověku až do moderních časů. Pojďme se na něj podívat.

Koně na moři

Stejně jako středověcí válečníci umisťovali na své štíty a meče magické rytiny pro ochranu před nebezpečím v boji i námořníci měli na palubách své strážce. Šlo o sochy, které dohlížely na bezpečnou plavbu. Jako první zdobili své lodě figurami Féničané. Jejich starověký stát se rozkládal na území dnešního Libanonu. Šlo o vynikající mořeplavce. Na vlnách Středozemního moře se plavily jejich obchodní lodě a několik století před naším letopočtem obepluli africké pobřeží. Féničtí stavitelé lodí vyřezávali sochy koní pro rychlou plavbu nebo bohů, aby je ochránili před nástrahami moře.


Moudrost i zuřivost

Tento zvyk brzy převzaly i další národy z okolí Středozemního moře. Egypťané na přídě lodí umisťovali sochu jestřába – ptáka významného božstva Hora – nebo alespoň na trup namalovali jeho oči. Řekové stavěli na špice lodí nejčastěji patrona města, do jehož loděnic bárka patřila. Athény a Sparta měly za patronku moudrou Athénu, Korinťané vládce moří Poseidona a Théby zase boha vína Dionýsa. Když později ovládli Středozemní moře Římané, převrátili tuhle módu naruby a sochy přesunuli na záď. Nejčastěji používali podobizny armádních důstojníků nebo zvířata – nejoblíbenější byly dlouhé krky labutí.

Dračí plavci

Vikingové na severu Evropy věřili, že ve figurách žijí duchové, kteří chrání námořníky před bouří, nemocí a nepříznivým větrem. Pokud se potopila loď, kterou nezdobila socha, byla posádka odsouzena k věčnému bloudění po moři. Nejoblíbenější motiv byl pochopitelně drak, podle kterého se i říká klasickému typu vikinské lodi – drakkar. Našli se ale i hadi nebo delfíni.


Středověká sláva

Největší rozmach námořní sochařiny přišel na začátku 16. století. Objevení Ameriky nastartovalo stavbu nových a rozměrných lodí. A jak platí dodnes – k velkému stroji patří i velká paráda. Stejně jako drahé auto poznáte podle značky na masce, naši předkové podle figury na přídi věděli, že připlula loď zámožného šlechtice. Válečné lodě pro změnu zdobily národní symboly. Angličané měli zlatého lva, Holanďané červeného a silně věřící Španělé nejčastěji na příď umisťovali postavy světců.

Konec dobrodružství

Milovníci pirátských knížek vám řeknou, že vynález parního stroje zbavil mořeplavbu veškerého kouzla. A budou mít tak trochu pravdu. V 19. století, kdy se začínala paroplavba stávat nejběžnějším způsobem dopravy na moři, začaly mizet i postavy na přídích. Do první světové války už šli námořníci jen se svojí odvahou a strachem – bez strážných soch a symbolů. 


Více o historii lodí:


U břehů Japonska se našel vrak mongolské flotily

U břehů Japonska se našel vrak mongolské flotily

Král sedmi moří: Pohádková flotila čínského admirála

Král sedmi moří: Pohádková flotila čínského admirála

Klíčová slova:
lod, historie, figura, prid
 

Články odjinud

Hry