Lev jeskynní nebyl jen větší kopií dnešních lvů: Překvapivé objevy o šelmě z doby ledové

Vrcholový predátor dávných dob

Lev jeskynní (Panthera spelaea) byl vrcholovým predátorem pozdního pleistocénu, jeho nejstarší nálezy jsou staré téměř dva miliony let. V době, kdy byla jeho populace na vrcholu, žili tito lvi v Evropě, Asii, Africe a také v části Severní Ameriky. Na konci poslední doby ledové před 14 000 lety vyhynuli společně s ostatními zástupci tehdejší megafauny.

Jak lev pustinný přežil velké vymírání

Na rozdíl od jeskynních lvů tzv. moderní lvi (lev pustinný – Panthera leo) toto velké vymírání jako druh přežili, přestože i oni v mnoha oblastech vymizeli. Dnes žijí už jen roztříštěné lví populace v Africe a poslední izolovaná a kriticky ohrožená populace asijského poddruhu lva perského v jediné rezervaci v indickém státě Gudžarát.

Až donedávna se vědci domnívali, že lev jeskynní je vlastně jen poddruhem současného lva pustinného a že se jejich vývojové linie oddělily teprve nedávno.

Tajemství z permafrostu

Hlava mláděte lva jeskynního pojmenovaného Sparta – její geny vědcům prozradily, že šlo o samici. •  Love Dalen

Přesné údaje o vývoji, rozšíření a vztahu lva jeskynního k současným lvům ale dosud chyběly. Předpokládalo se, že si oba lvi byli dost podobní, jediný rozdíl byl ve vnějším vzhledu – jeskynní lvi byli větší a robustnější.

Nedávno však vědci zmapovali genetické informace dvanácti jeskynních lvů z nálezů starých 17 000 až více než 100 000 let. Potřebné vzorky získávali z jeskyní, stržených říčních břehů nebo z permafrostu. Nejcennějším genetickým materiálem byla dvě dokonale zachovaná mláďata jeskynních lvů získaná z věčně zmrzlé půdy na Sibiři.