Červená Lhota

Kdo první postavil na tvrdé rulové skále ve 12. nebo 13. století tvrz, z níž vyrostl dnešní zámek Červená Lhota, to nikdo s určitostí neví. Nedochovaly se ani žádné zprávy o podobě tehdejší stavby a jejího opevnění. Jisté je, že tento stavitel položil základy jednoho z našich nejkrásnějších zámků.

Teprve z roku 1382 máme první zprávu o majitelích tvrze, vladyckém rodu Podlavičků ze Lhoty. V době husitské sídlili na Lhotě Zásmukové z Vlčetína. Jistě na tvrzi prováděli stavební úpravy, jistě se v těchto neklidných dobách snažili své sídlo vybavit lepším opevněním a tím si zajistit bezpečí. V polovině 16. století, kdy Lhotu získal Jan Kába z Rybňan, měla podobu gotické tvrze a její strohé rysy neodpovídaly novému životnímu stylu - renesanci. Kába proto pozval mistra Honse Vlacha, aby ji přestavěl. Hons byl jistě dobrý architekt a přestavěl tvrz, tehdy nazývanou Nová Lhota, na vznosný renesanční zámeček. Využil plně masivu skály, vyčnívajícího z rybníka, a takřka celý jej zastavěl. Nákladnou přestavbu si mohli Kábové dovolit, protože zbohatli na výnosech ze železných hamrů, valchy a několika mlýnů. Koncem 16. století prodali zámek Vilému Růtovi z Dírné.

BOUŘLIVÉ UDÁLOSTI

Klidný život na zámku byl přerušen událostmi, které následovaly po bitvě na Bílé hoře. Majitel Červené Lhoty, Bohuslav Růt, se sice povstání nezúčastnil, přesto mu císařský generál Marradas zabavil majetek. Roku 1622 Červenou Lhotu odkoupil italský důstojník Antonio Brucio. Ten v roce 1638 bezdětný zemřel a jeho statky připadly královské komoře. Roku 1641 koupil celé panství Vilém Slavata z Chlumu, pán na Jindřichově Hradci. V té době vrcholila třicetiletá válka, vesnice i města se vylidňovaly a protestanti, kteří nechtěli přestoupit na katolickou víru, byli a nuceni se i se zbytkem svého majetku vystěhovat. Zabavený protestantský majetek však nezískaly staré české rody, ale cizinci, kteří pomáhali rakouskému císaři Ferdinandovi potlačit stavovské povstání. Z českých rodů se obohatili mimo Šternberků ještě Slavatové, zejména Vilém, který byl roku 1618 vyhozen z okna při pražské defenestraci. Za povstání byl v emigraci a po jeho potlačení se stal jedním z nejvlivnějších císařských úředníků. Sám však získal při konfiskacích majetku pouze Červenou Lhotu.

PŘESTAVBY

Za Slavatů doznal zámek dalších změn. Vznikla výzdoba místností, štukové stropy a malby, interiéry byly vybaveny barokním nábytkem a řadou hodnotných obrazů. Úmrtím posledního dědice rodu Slavatů, Františka Leopolda roku 1693, přešla Červená Lhota do majetku Windischgrätzů, kteří ji drželi až do roku 1755. Od Windischgrätzů koupil panství František de Paula z Gudenus a od něj v roce 1794 baron Ignác Stillfried. Zámek se zachoval v majetku jeho rodu až do třicátých let 19. století. Posledním feudálním panstvem, jež si panství zakoupilo, byl rod Schönburg-Hartensteinů, kteří byli německého původu a sloužili jako diplomati, politici a vojáci v rakouské monarchii. Za nich byl zámek dvakrát přestavován. Nejprve ve stylu romantické gotiky v první polovině 19. století a naposled roku 1910, kdy se architekt Humbert Walcher z Notheimu pokusil přestavbou vrátit zámku jeho původní renesanční podobu. Od roku 1945 je zámek ve vlastnictví státu a o dva roky později byl spolu s parkem a oborou kolem rybníka zpřístupněn veřejnosti.

JAK PŘIŠEL K NÁZVU
Červená Lhota se zámku začalo říkat teprve za panování pánů Růtů koncem 16. století, a to proto, že jako jeden z prvních objektů v celém okolí měl střechu pokrytou ne - jako bylo obvyklé - šindelem, ale pálenými taškami.