S Kašpárkem na provázku

Největším hrdinou v klasických loutkových pohádkách bývá obvykle Kašpárek. Není proto divu, že tuto loutku vodí v souboru vždy ten nejtalentovanější loutkoherec. Když jím však je mezi většinou dospěláků třináctiletý chlapec, nejednoho člověka to zarazí.
Loutkové divadlo s klasickými marionetami u nás už často k vidění není. A pokud zaměříme pozornost pouze na amatérské soubory, zjistíme, že těch aktivně činných je jakošafránu a možná ještě méně. V Březové u Sokolova takový loutkohereckýsoubor funguje a má dlouhou tradici. Ten současný je složen převážně z dospělých lidí, avšak nezanedbatelný podíl na jeho úspěchu má i Jakub Brož, který chodí teprve do základní školy. Jakuba v Březové dobře znají. Je to výjimečně nadaný loutkoherec, který za svou činnost dostal v letošním roce ocenění Zlatý oříšek.

Jakube, jak dlouho už hraješ loutkové divadlo?

Tady v souboru jsem od svých deseti let. Tehdy mě sem přijali jako vůbec první dítě. Do té doby v souboru působili pouze dospělí, ale dnes už semchodí další tři holky mého věku.

Bylo to tvoje první setkání s divadlem a loutkami?

Po pravdě to nebylo první setkání ani s divadlem, ani s loutkami. Už předtím jsem hrál v místním amatérském divadelním souboru. Byl to činoherní soubor, ale dnes už bohužel nefunguje. S loutkami jsem se seznámil ještě dřív. V šesti letech jsem k Vánocům dostal malou loutku Hurvínka a od té doby jsem si s ní pořád hrál. Že jsem pak přešel do loutkohereckého souboru, bylo jen přirozeným pokračováním mého koníčka.

Bylo to pro tebe výrazně jiné než si hrát jen pro sebe?

Naprosto jiné. Teprve v souboru jsem seseznámil se skutečnými marionetami a poznal, že je to pěkná dřina. Marionety, což jsou loutky, které se vodí shora pomocí provázků, jsou poměrně těžké, a když s nimi hrajete celé představení, pořádně z toho bolí ruce i záda.

Všiml jsem si, že jsou v souboru lidé, kteří loutky vodí, a jiní, kteříza ně mluví. Nemůže si text odříkávat sám loutkoherec?

To je v loutkovém divadle běžná praxe. Vodiči se věnují pouze pohybové stránce loutky. Stojí nakloněni nad pódiem a podle scénáře pomocí vodicích šňůr loutkou hýbají. Přitom se snažízkoordinovat pohyb s textem. Takzvaní mluviči sedí na vyvýšených stanovištích z boku nad pódiem. Drží v ruce scénář, odříkávají text a kontrolují pohyb na scéně. Obě ty činnosti jsou dost náročné a bylo by těžké je skloubit, i když i to je technicky možné.

Máte jasně rozděleno, co kdo dělá?

U nás v divadle v podstatě dělají všichni všechno. Já si třeba rád občas vyzkouším i zvučení nebo osvětlení, i to mě baví. Ale celou hru vždycky zkoušíme v pevném obsazení.

Taková souhra pohybu a textu asi také není nic jednoduchého...

To je právě ten největší kámen úrazu. Hry, které hrajeme, jsou většinou klasické pohádky s Kašpárkem v hlavní roli, které by ani nemusely být moc těžké nanazkoušení v činohře. Tady ale zkoušíme především souhru vodičů a mluvičů a to může trvat dva tři měsíce. Když je to pak hotové, odehrajeme premiérua zhruba tři reprízy a už průběžně zkoušíme další kus.

Když jsem nahlédl do zákulisí vašeho divadla, bylo to, jako kdybych nakoukl až do dílny Matěje Kopeckého. Dýchá z toho nostalgie starých časů. Cítíš to stejně i ty?

Určitě cítím úctu k loutkám. Ke všem loutkám. A jsem rád, že ty naše jsouohrané už generacemi herců před námi, jsou dědictvím po starších souborech u nás v Březové i z okolních obcí. Náš kraj byl loutkářstvím vyhlášený, takže náš principál měl možnost sehnat řadu zachovalých loutek i kulis. My samozřejmě loutky opravujeme, šijeme jim kostýmy, přiděláváme kulisy, a když je třeba, necháme udělat loutku novou. Je to skvělá práce, kterás divadlem souvisí jen okrajově, ale mně dává tu pravou náplň života.

***

JAKUB BROŽ

Jakubovi je třináct let a jeho životní láskou je loutkové divadlo.
Pro svou nejoblíbenější pohádkovou postavu Hurvínka už napsal řadu her. Kromě účinkování v Loutkovém divadle Březová hraje doma pro své kamarády, ve škole i na besídkách. Jednou by chtěl studovat divadelní fakultu a stát se loutkohercem v Divadle Spejbla a Hurvínka.