Dnes už si ani neuvědomujeme, jak často se během dne setkáme s reklamními slogany či logy světoznámých firem. Jsou na billboardech kolem cest, na tramvajích, na stěnách paneláků, v časopisech, v televizi, dokonce i na lavičkách v parku. Některé firmy se však s konvenční reklamou nechtějí spokojit a hledají nové možnosti. V květnu 1996 pronikla reklama i do vesmíru. Tehdy byla z vesmírné stanice Mir vypuštěna třináctimetrová atrapa plechovky Pepsi. V tomto případě můžeme říct, že když na to mají, tak proč ne. Vždyť tím nikoho neohrožují a ani neporušují žádný zákon. V blízké budoucnosti však mohou být inzerenti ve vesmíru velkým problémem. Může se stát, že se nebe rozsvítí nesčetnými reklamami a stará dobrá souhvězdí nám zmizí z očí, překryta pestrobarevnými světly. Zní to velice nepravděpodobně, že ano? Skutečnost je ale taková, že intenzivní výzkum technologií umělého osvětlení z vesmíru probíhá už několik let.
Umělý Měsíc ihned, Slunce na objednávku
Umělé zdroje světla na obloze jsou součástí ruského vesmírného programu. Snahou tohoto výzkumu je umístit na oběžnou dráhu kolem Země velká zrcadla, jež by měla odraženými slunečními paprsky osvětlovat vybraná místa na Zemi. První pokus byl uskutečněn v únoru loňského roku. Tehdy byl do vesmíru vynesen reflektor o průměru 25 m ve tvaru deštníku s názvem Znamja 2.5, připojený k lodi Progress M-40. Ten se měl na oběžné dráze nedaleko Miru rozevřít a odrážet na noční oblohu sluneční světlo se zářivostí pěti až deseti plných měsíců (= měsíců v úplňku). Světlo by za jasné oblohy vytvořilo na nebi kružnici o průměru 5 - 7 km, která by se pohybovala rychlostí několika metrů za vteřinu. Kužel světla měl přecházet i přes území České republiky. Poslední přípravy byly prováděny na stanici Mir, odkud mělo být zrcadlo i dálkově řízeno. Progress byl od Miru odpojen a astronauti se pokusili reflektor rozevřít. To se však pro technické problémy ani při opakovaném pokusu nepodařilo.
Světlem proti depresi
Letos by měl být uskutečněn druhý pokus. Současně je vyvíjen i nový reflektor Znamja 3 o průměru zrcadla 70 m a se zářivostí 30 plných měsíců. V budoucnu by měly následovat daleko větší modely (zrcadla o průměru až 200 m), které budou moci osvětlovat významné stavby nebo oblasti postižené přírodními či ekologickými katastrofami. Podle představ jejich tvůrců by soustava takových zrcadel (nebo jedno velké) mohla, co se týče světla, nahradit Slunce a prodloužit tak den. To by jednak mohlo zvýšit zemědělskou produkci a ve velkých městech za polárním kruhem, kde je během zimních měsíců slunečního svitu velice málo, by to znamenalo zažehnání věčného šera, které je údajně důvodem častých depresí místního obyvatelstva. To jsou argumenty přívrženců umělých měsíců. Důvody jsou to vesměs veřejně prospěšné a některé i velmi ušlechtilé. Program má ale i špatnou stránku věci.
Nekonečný den
Jestliže se na nebi objeví byť jen jedno jediné světlo se zářivostí deseti plných měsíců, bude zcela nemožné ze Země pozorovat hvězdy. To je velmi obtížné i v současnosti, protože osvětlená města potlačují světlo hvězd. Proto astronomové vyhledávají místa daleko od civilizace (i jediná lampa v okolí vám může zkazit požitek z pozorování), jezdí do vysokých hor či pouští.
Daleko horší by však pravděpodobně byl vliv věčného světla na ekosystém. Je dokázáno, že svícení zvýší produktivitu zemědělských plodin a hospodářských zvířat. Co by to ale udělalo s ostatními rostlinami a se zvěří ve volné přírodě? A jak by věčný den působil na lidi? Na to je těžké odpovědět.
Ve světle velkých značek
Na začátku jsem psal o reklamě. Co ta má společného s umělými měsíci? Instalace i provoz zrcadel budou finančně velmi náročné, zároveň však tento projekt bude ideální pro inzerci bohatých nadnárodní podniků. Bílé světlo promítané na noční oblohu bude snadné přeměnit na barevné logo té které firmy. Tak by se záhy po rozsvícení prvního umělého měsíce mohly na nebi objevovat obří světelné reklamy. Zatím neexistuje žádný zákon, který by tomu mohl zabránit. Můžeme jen doufat, že alespoň v tomto případě zvítězí zdravý rozum nad komerčními zájmy.
JAK MĚLA ZNAMJA 2.5 PRACOVAT
Reflektor Znamja 2.5 byl vynesen do vesmíru na palubě Progressu M-40. Ve výšce 360 km nad Zemí se raketa spojila se stanicí Mir a její osádka připravila reflektor k činnosti. Progress se pak odpojil a vzdálil se od Miru. V této fázi se měl reflektor roztáhnout a vytvořit kruh o průměru 25 metrů (to se ale v únoru 1999 nepovedlo). Panely měly na Zemi odrážet sluneční paprsky se zářivostí pěti až deseti plných měsíců. Světlo mělo vytvořit kruh o průměru 5 - 7 km. Úhel odrazu reflektoru měl být dálkově řízen posádkou Miru.
