Odpověď

Ahoj anonymní čtenáři, jejda, jak já tě chápu. Když jsem byl v pubertě, byl jsem trochu víc při těle a taky se mi kocouři ze sousedství posmívali. Vůbec to nebylo příjemné, dokonce jsem kvůli tomu někdy i brečel. Ale tím jsem nic nevyřešil, jen jsem se trápil já sám a ostatní byli v pohodě. Takže ti poradím, co jsem dělal. Ze všeho nejdřív jsem se učil nadávky ignorovat. Je to těžké, ale věř, že to jde. Pokud posměváčci nemají ozvěnu a reakci, přestane je to za chvíli bavit. A hlavně si pamatuj, ubližuje, posmívá a nadává jen ten, který je sám se sebou nespokojený, je nešťastný a má svých problémů až nad hlavu. Vím, že se to lehce řekne, ale hůř provádí. Takže si pro začátek dej krátký interval, kdy budeš v pohodě – ráno si třeba řekni, dneska ani jednou na posměšky nezareaguji a budu v pohodě. Pak si dej slib na týden a uvidíš, jaké budou výsledky. Anebo bys mohl využít protireakci a udělat si sám ze sebe legraci. Jo, jo, jsem bůček, ale teď v zimě mě alespoň není zima a něco vydržím.