Nemám vůbec žádnou odvahu
Milý Mourrisone, nemám vůbec žádnou odvahu. Můžu si rozhovor plánovat, jak chci, stejně pak v tu chvíli nemám odvahu někoho oslovit. Vypadám jako divná, když nejsem schopná se uvolněná zapojit do rozhovoru s cizími lidmi, hlavně stejně starými, a vlastně hlavně kluky (nebo možná jenom kluky?). Zkrátka mi většinou nedělá vůbec žádný problém bavit se s lidmi, co jsou společensky „níž než já" (introverti atd.), ale jak je někdo oblíbený extrovert, už mi to nejde. Závidím jim tu schopnost, chtěla bych být jako oni. Nevíš, co s tím?
Odpověď
Milý anonyme, ze všeho nejdřív tě chci upozornit na to, že není pravda, že bys neměla vůbec žádnou odvahu. Už jenom to že si svůj problém uvědomuješ, chceš s ním něco dělat a napsala jsi do poradny znamená, že ti odvaha nechybí. Navíc nejsou lidi, kteří jsou „níž nebo výš“ než jsi ty, všichni jste si rovni, akorát jste každý jiný. A to je dobře. Na světě by byla pěkná nuda, kdybychom byli všichni stejní. Rozumím ti, že ti tzv. extroverti imponují, ale nemusíš se s nimi za každou cenu pouštět do hovoru. Někdy stačí tvoje příjemná přítomnost, na kterou si ostatní zvyknou a sami tě potom mezi sebe vtáhnout. Netlač zbytečně na sebe, ceň se taková, jaká jsi. Mourrison
