Jsem na stejné pohlaví

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych poradit a nevím, kam to napsat, tak to napíšu sem. Už nějakou dobu o sobě vím, že jsem na stejné pohlaví, ale hrozně jsem se bál to říct rodičům, tak jsem to neřešil, ale v pátek jsem si na internetu začal psát s jedním klukem, rozumíme si, je milý a zeptal se mě, jestli s ním nechci chodit. Taky jsem se ho na to chtěl zeptat, ale byl rychlejší :) Tak jsem mu řekl, že jo. Každý den si píšeme, sice bydlí celkem daleko ode mě, ale on se mě zeptal, jestli za ním někdy nechci přijet, tak jsem mu napsal, že jo. A teď mám problém, protože s ním chci chodit a třeba někdy na víkend za ním jet, nebo o prázdninách. Ale hrozně se to bojím říct rodičům, že jsem na stejné pohlaví a že jsem si už našel kluka a chci za ním je. Nechci toho kluka ztratit, ale fakt vůbec nevím, jak to říct rodičům. Budu rád za odpověď :)

Odpověď

Milý anonyme, děkuji za důvěru. První krůček už máš za sebou – vlastně dva. Za prvé sis sexuální orientaci upřímně přiznal sám sobě (i to je těžké) a za druhé jsi napsal mně. Uvědom si, ke kterému z rodičů máš blíž, s kým si víc rozumíš. Nechci tě ovlivňovat, ale podle zkušeností vím, že na podobné informace lépe reagují maminky. Počkej si na chvíli, až budete v pohodě, dobře naladění a upřímně se svěř. Řekni, že už jsi na to přišel dávno, ale že jsi měl strach se přiznat. V prvním rozhovoru mluv hlavně o sobě, jak se cítíš, z čeho máš strach, co tě trápí a podobně. Pak nech rodičům čas na zpracování (jsou rodiče, kteří nad tím mávnou rukou a jsou i takoví, kteří potřebují čas). S tím, že sis přes internet našel kluka ještě chvilku počkej. Navíc si to sám ověř, jestli jde opravdu například o stejně starého kluka, a ne dospělého, který by ti mohl ublížit. Budu rád, když mi napíšeš, jak všechno dopadlo. Mourrison

Sdílej

20. října 2019

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív