Odpověď

Ahoj Kláro, je mi moc líto, že ti umřela babička. Ale jak píšeš, byla hodně stará a nemocná a tak to může být pro některé lidi i vysvobození. Tvému současnému strachu samozřejmě rozumím. Jsi ve věku, kdy se poprvé setkáváš s přirozeným odchodem starých lidí a začínáš si uvědomovat i vlastní smrtelnost.

Nebudu ti tady nalhávat, že tvoji rodiče, ani ty nikdy neumřete. Není to pravda, každý živý tvor (včetně člověka) je na světě „naprogramovaný“ na určitou dobu. Proto je moc důležité, jak žijeme. Abychom tady byli co nejdéle, musíme se starat jak o naše tělo, tak o duši. Jíst zdravě, pohybovat se (nejlépe sportovat), radovat se z věcí kolem nás, potěšit sebe i druhé, dělat práci, která nás naplňuje a baví, být s lidmi (kamarády, rodiči), se kterými nám je dobře a podobně.

Tím vším jsem chtěl hlavně říct, že se pokus svoji mysli (hlavu) zaměstnat různými aktivitami, aby v ní nezbylo místo na strach. Tvůj strach je teď hodně „živý“, protože je to teprve měsíc, co babička zemřela, ale uvidíš, že za čas bude lépe. Kdyby ne, určitě mi napiš. Mourrison

Bojím se, až umřu

Bojím se smrti rodičů