Mám velký sen, ale rodiče mi to nechtějí dovolit... Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, můj velký sen je stát se herečkou. Problém je, že bych chtěla někde jinde než v Česku, třeba v Británii, nebo v Americe. Vím, že je to v podstatě nereálné. Největší problém je, že moje rodiče nechtějí, abych dělala cokoliv u filmu. Jednou jsem se jen zmínila, že mě herectví baví, a oni hned, abych v životě nebyla herečka a nic s filmem, že jsou filmaři a herci nevzdělaní a že nic nikam nedotáhnou. Docela mě to mrzí. Mrzí mě, že nechtěj, abych dělala to, co bych v životě chtěla dělat. Tak se chci zeptat: Nevíš, jak bych je mohla přesvědčit? A druhá otázka zní: Nemohl bys mi poradit, jak bych se mohla stát herečkou třeba v Británii? Angličtina mi jde, bez problémů se domluvím. Samozřejmě, že ještě neznám všechny fráze a slova, ale docela jsem v ní dobrá. Díky moc, jen za to, že tohle to existuje. Marguerite, 14 let

Odpověď

Ahoj Marguerito,

je krásné, že máš sny. Pamatuj, že jsou jen a jen tvoje, a pokud za nimi půjdeš, budeš šťastná. I kdyby se ti nakonec nesplnily, nebo si na jejich cestě změnila názor - vždycky si můžeš říct, alespoň jsem to zkusila.

Vzhledem k tomu, že tě rodiče nepodporují v tom, že se chceš stát herečkou, pravděpodobně tě ani nebudou podporovat v herecké škole v zahraničí, která se navíc musí platit.

Co dělat, když se chceš prosadit jako herečka?

Píšeš, že ti je 14 let, tudíž si za chvilku budeš podávat přihlášku na střední školu. Být tebou, zkusil bych (alespoň cvičně) talentové zkoušky na konzervatoř a pak samozřejmě nějakou střední školu.

Při ní by ses mohla neustále zdokonalovat v angličtině a navíc začít chodit do nějakého dramatického kroužku. Existují i různé herecké tábory a workshopy. No a po maturitě hurá do světa za svými sny.

Neříkám, že to bude jednoduché, ale možné to je. Rodičům řekni, že nekrásnější je, když člověk dělá práci, která ho baví a při které je šťastný. Věřím tomu, že to pochopí a nakonec tě v herectví podpoří. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Jak se mám stát pilotem, když mi nikdo nevěří?

Mám sen 100 000 odběratelů na YouTube, ale rodiče mají jiné nároky

Sdílej

23. února 2024

Bojíš se oslovit holku ve třídě? Rady, jak překonat strach z odmítnutí

Ahoj, ve třídě se mi líbí jedna holka, dokonce jsme spolu i tancovali, ale nevím, jak jí to mám říct a bojím se odmítnutí a třeba toho, že se mně někdo bude smát, až to zjistí, a ještě si píšu s kamarádkama nás obou, a kamarádi mi říkají, že si s nima mám přestat psát a bavit se jenom s tou holkou. Děkuju za odpověď, Martin, 14 let.

Učitel mě napadl na chodbě školy

Ahoj Mourissone. Je mi 16 let a chodím na střední školu, kde se mi stal problém. Šel jsem po chodbě o zvonění (spěchal jsem na hodinu) a za mnou šel učitel, kterému jsem omylem vešel do cesty, ale byl je

Milý anonyme,

Samozřejmě, že se pan učitel nezachoval správně. I když je učitel, je starší a měl by být autoritou, neznamená to, že by se měl nad někým povyšovat (ani nad žáky a studenty). Tímto chováním si úctu a autoritu určitě nevybuduje.

Je mi jasné, že se s ním nechceš dostat do konfliktu, takže asi necháš celou záležitost být. A to bych ti i radil. Ale kdyby se něco podobného stalo v budoucnu, neboj se ozvat. Ale pozor – SLUŠNĚ a v klidu.

Slušností totiž ostatní lidi nejvíc odzbrojíš. Nejsou na ni připraveni, oni jsou totiž připraveni k „boji“. Chtějí ze sebe dostat svoji nespokojenost, nervozitu nebo problémy, které je tíží, a tudíž se chovají agresivně.

Mourrison

ště poměrně daleko. A on mě zezadu vzal a odhodil mě na stranu, kde byly i učitelky, na které jsem spadl, a ještě na mě začal na chodbě řvát, že je starší a má přednost. Je to v pořádku?

Díky Mourrisone, dopadlo to dobře: Jak jsme se dali dohromady

Ahoj Mourrisone, na můj poslední dopis ohledně vztahu na dálku jsi odpověděl, že bych se do toho neměla vrhat po hlavě ale jen být sama sebou a ještě vyčkat, že není kam spěchat. A taky že bys byl rád, kdybych dala vědět, jak podzimky dopadly, tak píšu. Během podzimních prázdnin se mezi námi nic moc neodehrálo, ale během posledních pár dní to nabralo obrátky. Zjistila jsem, že s kámošem měli dohodu, že dokud si jeho kámoš někoho nenajde, tak ke mně on neudělá první krok. Kravina, že? Prý tím chtěl pomoct kámošovi, aby se necítil sám. No... Přímo jsem mu ohledně toho napsala. Tak, aby to nevyznělo hrubě, ale aby pochopil, že ta dohoda není dobrý způsob jak to řešit. Kluci tu dohodu ještě ten den zrušili, a oba jsme se přiznali, že k sobě něco cítíme už nějakou dobu. Moc nerozumím, jak je toto vůbec napadlo, ale každý někdy udělá nějakou hloupost. Byla za tím přeci jen snaha pomoct kámošovi, akorát to nedomyslel. Teď jsme spolu, jsme šťastní a konečně si o tomhle tématu můžeme spolu otevřeně povídat, aniž bychom se styděli nebo cokoli. Vlastně jsme se dali dohromady oficiálně teprve včera, ale když jsem zavzpomínala na to, jak to celé teprve začínalo, tak jsem si vzpomněla na Tebe. První dopis o tomhle jsem Ti psala, ještě než jsme si spolu začali vůbec psát. Teď už je to přes rok co si spolu píšeme. Chci Ti ještě jednou za vše poděkovat, Tvoje odpovědi mi moc pomohly. I proto mi přijde fér, abys věděl, jak to mezi námi dopadlo.

Mourrisonova poradna