Jak zaujmout kluka, aby si mě všiml, i když má rád jinou?

Ahoj, jsem holka (12 let), líbí se mi kluk o 3 měsíce starší, což není moc, chodí se mnou do třídy a docela se mi líbí, ale myslím, že má rád jinou, vím, že je to moje první opravdová láska, protože pořád na něj myslím, zdají se mi o něm sny, a to nejhorší - kvůli němu i brečím, chci ho zaujmout, ale jsem hnusná, aspoň si to myslím, moje sebevědomí je téměř nulové, i když cvičím, pořád vážím 57 kilo a to mám 163cm, je to hrozné, nevíš, jak zhubnout? A jak s ním začít chodit? Nechci mu hned vyznat lásku, protože kdyby řekl ne, tak by mně to zničilo, jen ho chci donutit, aby o mě probudil zájem.

Odpověď

Milá anonymko,

gratuluji ti, je krásné se v životě poprvé opravdově zamilovat. Je pravda, že první láska často bolí, ale věř tomu, že na ni budeš vzpomínat celý život.

Jsi zamilovaná. Všechny příznaky, které popisuješ, tomu nasvědčují. Ptáš se mě, jak nejlépe a nejefektivněji zaujmout kluka. Je to docela jednoduché, začni se o něj zajímat - co rád dělá, o co má zájem, co ho baví, o čem si rád povídá a pak na to jeho téma si s ním zkus začít povídat. Člověk má rád, když se o něj druhý zajímá a když může o svých koníčcích povídat.

Je fajn, že cvičíš a staráš se o svoje tělo. Tvoje váha je v pořádku, navíc nemohu vědět, jaký máš v těle podíl tuku a jaký svalů. Svaly jsou totiž těžší než tuk. Takže velcí sportovci mohou být hubení, a přitom vážit hodně.

Držím ti palce, abys ho zaujala. A pokud ne, nevěš hlavu. Určitě na tebe čeká ten pravý, který tě bude mít rád takovou, jaká jsi. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Pořád se mi líbí, jak se toho zbavit?

Líbí se mi moje učitelka, přitom jsem holka... co mám dělat?

Sdílej

6. března 2024

Kvůli útokům na českých školách se tam teď bojím chodit

Ahoj Mourrisone, můžu se ti k něčemu přiznat? Nechce se mi to říkat klukům ve škole, ani rodičům, ale bojím se teď chodit do školy. Skoro každý týden slyším ve zprávách, že se tam něco stalo, buď u nás v republice nebo ve světě. Chtěl bych se radši učit doma. Poraď mi prosím, jak se mám přestat bát.

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna