Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...
Dobrý den, včera se mi stala hrozně trapná věc a mám pocit, že jsem se nejen ztrapnila, ale zklamala nejen ostatní, ale hlavně sebe samu. Včera jsem měla koncert (hraju na klavír už šestým rokem a každý rok mám koncert, kde hraji před lidmi) a já to zkazila, ale naprosto. Byla jsem tak nervózní, že jsem hned ze začátku vynechala jeden tón a pak už se mi rozklepaly ruce a začala jsem vidět rozmazaně. No, asi si dokážete představit tu katastrofu (ale moji učitelka mě alespoň pochválila, že jsem to dohrála do konce a zahrála jsem i druhou skladbu, ale spíše to byla jen taková slabá útěcha). Každopádně jsem dohrála a sedla si na své místo. No, co Vám budu povídat, brečela jsem a navíc jsem musela tam být až do konce koncertu. Nechci se vymlouvat, ale už ráno mi bylo špatně a dneska jsem ani nešla do školy, protože mám teplotu a jsem nemocná a mám pocit, že kdybych byla zdravá, tak by se mi to povedlo (ale jak se říká, pozdě honit bycha). A pak tu jsou ještě věci, se kterými jsem se nikomu nesvěřila (protože ani nemám komu, byli tam moji rodiče a ty jsem hrozně zklamala a nemám žádné kamarády, se kterými bych si mohla povídat, natožpak se jim svěřit). Hrála tam i moje spolužačka, která pochází (na rozdíl ode mě) z hudební rodiny a je hrozně nadaná. Jí se to samo sebou povedlo a já jí to docela dost závidím, navíc si myslím, že to dneska rozkecá svým kamarádkám a já pak přijdu, a ony se mi budou smát, nebo budou mít hloupé narážky. A pak ještě jedna věc. Je mi 13 a mám docela těžké období. Nemám kamarády, jsem hodně malá (kvůli nějaké genetické vadě mám opožděný růst a tak trochu vývoj - 'moje dny' jsou pořád v nedohlednu a ještě pár let to tak nejspíš zůstane), mám křivé zuby, jsem šprt (no a to je moje prokletí i dar zároveň) a jedinou mojí zálibou je čtení. Spolužáci si mě moc nevšímají, jenom když potřebují pomoc s úkoly a učením, tak na to jsem jim dobrá. Mohl byste mi prosím poradit, jak se vyrovnat s tím fiaskem, které se stalo před plným sálem lidí, jak si najít kamarády a jak se celkově vyrovnává sama se sebou? Pokud ano, budu vám hrozně vděčná. Hana B.
Odpověď
Ahoj Hano B.,
děkuji ti moc za upřímný dopis, ve kterém umíš krásně a otevřeně popsat, jak se cítíš a co tě trápí. Málokdo by to uměl takto zformulovat a pojmenovat. Myslím si, že jsi na sebe příliš přísná a náročná.
Je úžasné, že se svým hraním na klavír koncertuješ (někdo hraje třeba deset let, ale nikdy by žádný koncert nezvládl), a to, že jsi před ním byla nervózní, je naprosto normální a v pořádku. Na tvé chybě se opravdu mohl podepsat tvůj zdravotní stav, anebo nervozita, ale to je teď přeci jedno. Ty jsi celou situaci ustála, a navíc jsi koncert dohrála do konce, takže si místo výčitek raději zatleskej. To by možná nezvládl kdejaký profesionál.
Být šprt? To nevadí!
Píšeš, že jsi šprt a že ráda čteš. Opět věci, na které bys měla být právem hrdá. Pravděpodobně budeš hodně studovat a někam to v životě dotáhneš. Neboj se, nespěchej, nebude ti třináct let pořád a jen co se dostaneš do světa dospělých a vyzrálých lidí, bude pro ně daleko důležitější, co umíš a jaká jsi, než jak vypadáš (navíc křivé zuby se dají v jakémkoli věku srovnat rovnátky).
Napiš si na papír vše, co je na tobě krásného – umíš poradit spolužákům, díky knihám máš velký přehled, ve škole máš dobré výsledky, hraješ na klavír a tak dále. Každé ráno se na papír podívej, svoje kvality si uvědom a buď na ně náležitě pyšná. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.
