Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Odpověď

Milý anonyme,

děkuju ti za nádherný dopis, za tvoji nádhernou zpověď. Naprosto ti rozumím. Pocit štěstí je nádherný a člověk by si přál, aby trval co nejdéle, nejlépe napořád. Ale to nejde. Podívej se na přírodu – není možné, aby bylo pořád teplo, čistá obloha a sluníčko. Je důležité, aby se občas zatáhlo, vybouřilo a zapršelo. Pokud by sluníčko svítilo pořád (pokud bychom byli neustále šťastní), ani bychom si toho nevšimli, a hlavně bychom si toho nevážili.

I když to tak nevypadá, je fajn být občas zasmušilý, zahloubaný, přemýšlivý – v těchto chvílích si toho hodně uvědomíme a mnohé pochopíme. Píšeš, že ani nevíš, proč jsi byl šťastný. Prožíval jsi podvědomý klid duše, vyrovnaný stav (možná k tomu prezentace opravdu přispěla). Tvoje tělo a duše si odpočinuly a teď mají sílu na řešení případných problémů, nesnází a podvědomých traumat. A za to buď vděčný. Opět přijdou chvíle štěstí, a tak si je pořádně užívej. Mourrison

P.S. Jeden uznávaný psycholog a psychiatr pravil, že permanentně šťastný, může být jen „debil“, protože štěstí je jen prchlivý a okamžitý pocit.

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak se vzpamatovat z rozchodu?

Jsem tak ošklivý, že se mnou nikdo nekamarádí, takže nechci žít

Sdílej

19. února 2025

Bojíš se oslovit holku ve třídě? Rady, jak překonat strach z odmítnutí

Ahoj, ve třídě se mi líbí jedna holka, dokonce jsme spolu i tancovali, ale nevím, jak jí to mám říct a bojím se odmítnutí a třeba toho, že se mně někdo bude smát, až to zjistí, a ještě si píšu s kamarádkama nás obou, a kamarádi mi říkají, že si s nima mám přestat psát a bavit se jenom s tou holkou. Děkuju za odpověď, Martin, 14 let.

Učitel mě napadl na chodbě školy

Ahoj Mourissone. Je mi 16 let a chodím na střední školu, kde se mi stal problém. Šel jsem po chodbě o zvonění (spěchal jsem na hodinu) a za mnou šel učitel, kterému jsem omylem vešel do cesty, ale byl je

Milý anonyme,

Samozřejmě, že se pan učitel nezachoval správně. I když je učitel, je starší a měl by být autoritou, neznamená to, že by se měl nad někým povyšovat (ani nad žáky a studenty). Tímto chováním si úctu a autoritu určitě nevybuduje.

Je mi jasné, že se s ním nechceš dostat do konfliktu, takže asi necháš celou záležitost být. A to bych ti i radil. Ale kdyby se něco podobného stalo v budoucnu, neboj se ozvat. Ale pozor – SLUŠNĚ a v klidu.

Slušností totiž ostatní lidi nejvíc odzbrojíš. Nejsou na ni připraveni, oni jsou totiž připraveni k „boji“. Chtějí ze sebe dostat svoji nespokojenost, nervozitu nebo problémy, které je tíží, a tudíž se chovají agresivně.

Mourrison

ště poměrně daleko. A on mě zezadu vzal a odhodil mě na stranu, kde byly i učitelky, na které jsem spadl, a ještě na mě začal na chodbě řvát, že je starší a má přednost. Je to v pořádku?

Díky Mourrisone, dopadlo to dobře: Jak jsme se dali dohromady

Ahoj Mourrisone, na můj poslední dopis ohledně vztahu na dálku jsi odpověděl, že bych se do toho neměla vrhat po hlavě ale jen být sama sebou a ještě vyčkat, že není kam spěchat. A taky že bys byl rád, kdybych dala vědět, jak podzimky dopadly, tak píšu. Během podzimních prázdnin se mezi námi nic moc neodehrálo, ale během posledních pár dní to nabralo obrátky. Zjistila jsem, že s kámošem měli dohodu, že dokud si jeho kámoš někoho nenajde, tak ke mně on neudělá první krok. Kravina, že? Prý tím chtěl pomoct kámošovi, aby se necítil sám. No... Přímo jsem mu ohledně toho napsala. Tak, aby to nevyznělo hrubě, ale aby pochopil, že ta dohoda není dobrý způsob jak to řešit. Kluci tu dohodu ještě ten den zrušili, a oba jsme se přiznali, že k sobě něco cítíme už nějakou dobu. Moc nerozumím, jak je toto vůbec napadlo, ale každý někdy udělá nějakou hloupost. Byla za tím přeci jen snaha pomoct kámošovi, akorát to nedomyslel. Teď jsme spolu, jsme šťastní a konečně si o tomhle tématu můžeme spolu otevřeně povídat, aniž bychom se styděli nebo cokoli. Vlastně jsme se dali dohromady oficiálně teprve včera, ale když jsem zavzpomínala na to, jak to celé teprve začínalo, tak jsem si vzpomněla na Tebe. První dopis o tomhle jsem Ti psala, ještě než jsme si spolu začali vůbec psát. Teď už je to přes rok co si spolu píšeme. Chci Ti ještě jednou za vše poděkovat, Tvoje odpovědi mi moc pomohly. I proto mi přijde fér, abys věděl, jak to mezi námi dopadlo.

Mourrisonova poradna