V Izraeli mu přezdívají „skalní králík“ a pod tímto jménem se o něm zmiňuje už i bible. Svým vzhledem totiž opravdu králíka připomíná. Možná trošku kříženého s morčetem. Přesto nemá s králíky ani hlodavci nic společného. Navzdory své velikosti a vzhledu má mnohem bližší příbuzenské vztahy ke slonům či sirénám.
Poslední čtyři
I když na první pohled připomínají damani roztomilého hlodavce, mají prapředka společného s kopytníky. Jako samostatná skupina se poprvé objevili před 50 miliony lety v Africe. To byla doba obrů, a tak není divu, že i někteří tehdejší damani byli velcí téměř jako kůň, zatímco ti současní nejsou větší než králík. Zoologové pro ně vytvořili samostatný řád damani s jedinou čeledí damanovitých. Daman skalní, který je v posledních letech středem zájmu přírodovědců, je jedním ze čtyř dnes žijících druhů damanů a jediný zástupce rodu Procavia.
Milovník slunce
Jednou ze zkoumaných záhad damana skalního je jeho nedokonalá termoregulace – schopnost udržet si stálou tělesnou teplotu. Každý den damani zahajují tím, že se vyhřívají na sluníčku. A této činnosti věnují až 95 % svého času. Vědci se proto zpočátku domnívali, že kolísání jejich tělesné teploty souvisí s teplotou prostředí. Když ale umístili skupinu damanů do prostředí se stálou teplotou, nic se nezměnilo. Záhada zůstala nevyřešená, dnes vědci zkoumají, zda jejich teplota nesouvisí s hospodařením s vodou v organizmu.
Proč začal škodit?
V přední Asii obývali damani odpradávna různé skalní rozsedliny, suťové svahy a podobná místa. V posledních letech se ale v těchto zemích stávají z damanů škůdci – stěhují se do blízkosti lidských sídel a potravu hledají v zahradách a sadech. Před rokem začali vědci pátrat po příčině tohoto jevu. Ukázalo se, že se damani z nedostatku přirozených skalních puklin naučili využívat hromady balvanů, které vytvořili lidé při čištění pozemků určených ke stavbě domů. A protože se damani od svých úkrytů nevzdalují a potravu hledají v jejich blízkosti, vtrhli do okolních zahrad. Řešení, které vědci navrhli, je jednoduché – stačí ucpat mezery mezi kameny a damani se odstěhují.
Nejnovější objev
Damani žijí v početných koloniích tvořených rodinami, které sestávají z dominantního samce, několika samic a mladých jedinců. Je to hlučná společnost, protože se všichni neustále ozývají různými hlasy. Nyní vědci jejich trylkování nahráli a zjistili, že „zpěv“ není náhodný. Právě naopak, každá píseň trvající několik minut je tvořená řadou přesně uspořádaných tónů a taktů, jakýchsi slabik, které dávají zpěvu konkrétní význam. Jednotlivé takty damani libovolně kombinují a vytvářejí tak nové skladby a množství odlišných sdělení.
Učitelé zpěvu
V koloniích zpívají především samci, a čím silnější a výše postavený samec, tím silnější a nápaditější je jeho zpěv. Je tedy pravděpodobné, že se svým zpěvem snaží upoutat samičky. Mladí jedinci tyto dominantní samce napodobují a učí se zpěvu od nich. Vzájemnou výuku potvrdil i další rozšiřující výzkum - když vědci porovnali zpěv damanů z různých lokalit, ukázalo se, že se liší: každá kolonie damanů má svůj vlastní dialekt. Čím větší vzdálenost mezi koloniemi, tím odlišnější zpěv.
