Čmeláky má skoro každý rád. Možná za to může jejich vzhled – se svými baculatými huňatými tělíčky vypadají jako dobráčtí medvídkové. Navíc se spousta lidí mylně domnívá, že nemají žihadlo, a tudíž jsou neškodní. Opak je pravdou, čmeláčí samičky (jak matka, tak neplodné dělnice) žihadlo mají, používají ho ale velice zřídka, vlastně jen při obraně hnízda. V takovém případě pak ale mohou bodnout i vícekrát, nemají ho totiž opatřené zpětnými háčky jako včely.
Trochu jiné včely
Čmeláci (rod Bombus) patří do příbuzenstva včel. Podobně jako včely medonosné žijí v koloniích, mají čmeláčí královnu, která klade vajíčka, dělnice (neplodné samičky), které vyletují z hnízda a sbírají med a pyl, a trubce - samečky, jejichž úkolem je oplodnit nové mladé samičky. Kde se tedy vzali ti osamělí čmeláci, kteří každé jaro pátravě létají nad zemí a květy nabízející nektar zdánlivě bez zájmu míjejí?
Rok života
Zatímco včelí královna žije tři až pět let, ta čmeláčí na podzim spolu se svými dělnicemi hyne. Ale ještě předtím na konci léta vychová nové samičky a jejich nápadníky. Ti opustí rodné hnízdo, poletují po květech, živí se jejich nektarem a přespávají v nich. Během tohoto období se samečkové spáří se samičkami a oplodní je. Tím splnili svůj úkol a jejich krátký život na podzim také končí. Oplozené samičky - budoucí královny - vyhledají vhodný úkryt, kde přečkají zimu.
Nový začátek
Na jaře po probuzení čeká mladou čmeláčí matku spousta práce. Její domovská kolonie už neexistuje, musí založit novou. A tak, jakmile se trochu nasytí a nasbírá první zásobu pylu, začne hledat vhodné místo. A to jsou právě ti velcí tlustí čmeláci, kteří zdánlivě bezcílně pomalu a klikatě létají nad zemí, prohlížejí nejrůznější skuliny a opuštěné hraboší nory, pátrají pod listy a kusy dřev.
Pracovitá královna
Jakmile samička najde vhodné místo, začne z vosku budovat první buňky, do každé vloží jako potravu kuličku uhnětenou z pylu a naklade vajíčka. Vyrobí také pohárky, do kterých nanosí med pro budoucí larvy. Až do chvíle, kdy se vylíhnou první dělnice, se o všechno musí starat sama. Ty pak přeberou její povinnosti a královna už jen klade další vajíčka, takže se kolonie začne rozrůstat. Když pak v létě vychová nové plodné samičky a samečky, celý cyklus čmeláčího života se uzavírá.
Pačmeláci
Založit novou čmeláčí kolonií je pěkně pracné. Není divu, že mezi čmeláky existují „kukačky“, druhy, jejichž samičky se neumějí starat o potomstvo. Vyhlídnou si proto nějaké již vybudované hnízdo a vniknou do něj. Vzhledem napodobují svého hostitele, a když se ještě „naparfémují“ jeho pachem, domácí páni vetřelce neodhalí. Pačmeláčí samička (rod Psithyrus) využije již vybudované buňky, sežere v nich vajíčka a na jejich místo naklade svá. Čmeláčí dělnice se pak starají o podvržené „děti“ stejně pečlivě jako o vlastní.
