Krysa vs. potkan: Černí pasažéři dobývají svět

Krysa vs. potkan: Černí pasažéři dobývají svět
Sdílej
 
Hned jak člověk postavil první plavidlo, začal objevovat a dobývat svět. Spolu s ním se v podpalubí vydávali do světa i čtyřnozí černí pasažéři: myši, krysy a potkani.

 

Zatímco malou šedou myš pozná téměř každý, potkani a krysy většině lidí splývají. Zaměňují je mezi sebou navzájem, nebo je dokonce považují za jedno a totéž zvíře. A tak, když nedávno přišla do sousední redakce fotografie skupiny zvířat sedících na stromě, nastala veliká debata, co to vlastně je.

Záhadná fotografie

Na obrázku pořízeném ze značné vzdálenosti byly vidět jen nejasné zvířecí siluety ve větvích, z nichž nebylo možné zvíře určit. Někteří dotázaní odborníci se podivovali nad neobvyklým chováním potkanů a jen málokoho napadlo, že by třeba mohlo jít o krysy. Kdyby jen proto, že jsou původně stromovým druhem. Ale lidé na ně zapomínají, protože u nás na konci středověku vyhynuly a nahradili je silnější a přizpůsobivější potkani. Až začátkem minulého století se s lodní dopravou z Hamburku na naše území krysy vrátily, ale žijí už jen v povodí Labe a Ohře na sever a severozápad od Prahy. A tady je možná klíč k oné záhadě - fotografie byla pořízena právě v této oblasti.

Krysa nebo potkan?

Rozdíly mezi krysou a potkanem jsou často na první pohled nezřetelné, pokud však vezmete v úvahu nejen vzhled, ale i chování a místo, kde se zvíře vyskytuje, dokážete docela přesně odhadnout, o který z těchto dvou druhů jde.

 

 

Potkan

větší – až 0,5 kg, 27 cm dlouhý

tvar těla - zavalitý

ocas – kratší než tělo

oko – menší

čenich – tupě zakončený

ucho – boltec menší, po přehnutí dopředu nepřekrývá oko

barva – světlejší, hnědošedá až béžovošedá

místa, kde žije – kanály, stoky, vlhká sklepení

chování – při vyplašení utíká směrem dolů, do úkrytů v podzemí

hnízda – budují rozsáhlé sítě podzemních chodeb a hnízdních nor

společenství – obrovské kolonie, často čítající až stovky jedinců, přísně organizovaná hierarchie (vztahy nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých členů)

původní oblast výskytu – jihovýchodní až východní Asie, okolí vod a mokřadů, v Evropě se objevil v první polovině 16. století

 

Krysa

menší – až 0,25 kg, 23 cm dlouhá

tvar těla – štíhlejší, delší

ocas – delší než tělo

oko – větší

čenich – špičatý

ucho – boltec větší, po přehnutí dopředu překrývá oko

barva – tmavá, hnědočerná až černá

místa, kde žije – půdní prostory, suché stodoly, sýpky, dřevěné přístřešky

chování – při vyplašení utíká směrem vzhůru, ukrývá se mezi střešními trámy a krovy

hnízda – nehrabou nory, budují si vystlaná hnízda v dutinách stromů, v puklinách či v zákoutích střešních krovů

společenství – menší kolonie, maximálně desítky jedinců bez výrazné hierarchie

původní oblast výskytu – Indie, jižní až jihovýchodní Asie, stromový druh, v Evropě se objevila ještě před prvním stoletím našeho letopočtu

Krysy nosí smrt

Zmapovat postup a rozšíření krys a potkanů ve starověku a středověku můžeme poměrně přesně podle opakujících se epidemií jedné z nejobávanějších nemocí té doby – moru - proslulé černé smrti. Právě na krysách totiž parazituje blecha morová, která je přenašečem této nemoci. Když krysy z Evropy ve středověku zmizely a na jejich místo nastoupili potkani, vymizely i morové epidemie. Potkani – milovníci studených vlhkých podzemních prostor - totiž hostiteli blechy morové nejsou.

Pomocníci vědců

Přestože s nástupem potkanů vymizel mor, nedá se říct, že by potkani byli neškodní. I oni stejně jako myši šíří řadu smrtelných nemocí (leptospirózu, toxoplasmózu, tyfus), ty však málokdy propuknou ve velkém, aby se dalo mluvit o epidemii. Na druhou stranu se právě potkani a myši paradoxně zařadili mezi nejdůležitější pomocníky v boji proti nemocem. Obě tato zvířata se osvědčila jako laboratorní a za řadu let jejich „práce“ ve výzkumných a lékařských laboratořích dopomohla k vývoji celé řady humánních (tj. určených lidem) léků. 

Průvodce prvních zemědělců

Soužití myší s lidmi má mnohem delší historii než soužití lidí s krysami a potkany: první myši, původně stepní zvířata ze severozápadní Afriky a střední Asie, se k lidem připojily už před osmi tisíci lety hned, jak se člověk usadil a začal v tzv. úrodném půlměsíci (oblast od Egypta po Mezopotámii) pěstovat obilí. Odtud se myši začaly šířit do dalších oblastí. Jejich postup dnes pomáhá zmapovat i moderní genetika. 

Myši na dračích lodích

Zcela nedávno vědci zveřejnili studii, v níž srovnávali DNA myší z různých lokalit a došli k zajímavému výsledku. Myši v Norsku, domovské zemi Vikingů, mají stejný genetický vzorec jako myši v severní Anglii. Přes moře se mohly dostat jediným způsobem – se zásobami obilí v podpalubí dračích lodí v době, kdy Vikingové kolonizovali Anglii. Tento výsledek přiměl vědce k tomu, aby prostudovali genetické vzorce myší z dalších oblastí, které Vikingové osídlili. A teorie, že spolu s Vikingy se na nová území dostávaly i myši, se potvrdila. Genetické studie myší, tak mohou pomoci odhalit i část lidských dějin a postup osídlování nových oblastí světa.

 

Džouk týdne: Krysy vybírají novou televizi

Džouk týdne: Krysy vybírají novou televizi

S Mourrisonem po Česku: výprava za sysly

S Mourrisonem po Česku: výprava za sysly

Džouk týdne! Tatí, co je to jed na krysy aneb hlodavci dospívají

Džouk týdne! Tatí, co je to jed na krysy aneb hlodavci dospívají

Klíčová slova:
krysa, potkan, skudce
 

Články odjinud