Sociální život afrických šelmiček surikat zkoumají vědci téměř 20 let. Přesto objevují stále nové věci. Posledním objevem je chování, které je mezi zvířaty jedinečné: dominantní surikatí samice přenechávají výživu svých mláďat kojné, přestože by je mohly kojit samy. Tento jev byl u divoce žijících zvířat pozorován vůbec poprvé.
Vraždící budoucí matka
Když vůdkyně surikatího společenství očekává mladé, stává se vůči svým podřízeným mimořádně agresivní. Důsledně dbá na to, aby v tlupě nebyla žádná jiná mláďata kromě těch jejích. Nejagresivněji se chová k několika nejvýše postaveným samicím, které ji mohly ohrozit nejsnáze. Pokud už náhodou některá z nich mláďata má, zabije jim je. Všechny ostatní samice, které si dovolily zabřeznout, prostě z tlupy vyžene.
Chůvy se postarají o vše
Mláďata dominantní samice se tak těší péči celého společenství. Podřízené samice je hlídají, často u nich tráví celý den, takže si ani nestačí najít nějakou potravu. Dosud však byli vědci přesvědčeni, že s jejich krmením začínají, až když jsou mláďata odrostlejší. Přinášejí jim své úlovky, zatímco jejich biologická matka si shání potravu jen sama pro sebe a nabírá sílu pro případné další zabřeznutí. Svým potomkům je ochotna věnovat čas, teprve když ji mohou následovat na lovu.
Život bez vlastních dětí
Osud podřízených samic je tedy poněkud trpký. V podstatě mají jen dvě možnosti – buď se nikdy nedočkají vlastních mláďat a celý život se starají o cizí, nebo opustí tlupu a svá vlastní mláďata přivedou na svět v ústraní a osamění. Ta druhá varianta je pro ně ovšem smrtelně nebezpečná. Osamělá surikata nejen nemá šanci své potomky odchovat, ale často se i ona sama stane něčí kořistí. Aby zachránily alespoň vlastní život, některé z těchto vyhnaných samic se po ztrátě mláďat pokorně vracejí zpátky.
Podplácení se vyplatí
Když vědci pozorovali tyto navrátilé samice, nemohli přehlédnout, jak se jejich chování vůči dominantní samici změnilo: Aby se jí zalíbily a upokojily ji, chovaly se vůči ní až přehnaně podlézavě. A co víc, protože i po ztrátě mláďat ještě stále produkovaly mléko, uplácely vůdkyni tím, že se ujaly role kojné a krmily místo ní její vlastní mláďata. Tímto způsobem si zajistily právo zůstat v tlupě. Vůdkyně je přijala a nesnažila se je znovu vyhnat.
Superkojná
Až potud by bylo všechno logické - pokud samice přijde o mláďata, může kojit jiná, to je známé i u jiných savců. A protože jediná dostupná mláďata patří vůdkyni, využije toho k jejímu podplácení. Jenže vědci vypozorovali, že se v řadě případů stala kojnou samice, která předtím vůbec nebyla březí! Spolupráce surikat při výchově mláďat tak překročila hranici pouhého chování: Jeho součástí se staly i fyziologické změny, které umožnily tvorbu mléka samicím bez mláďat. Jakou má tento jev souvislost s potlačováním agresivity vůdčí samice nebo s postupem na společenském žebříčku, to se vědci teprve chystají zkoumat.
