Ačkoli se to dnes nezdá, náš kontinent byl tradiční domovinou velkých koček. Už před 700 000 lety žil v Evropě druh jeskynního lva Panthera fossilis. Byl jednou z největších kočkovitých šelem, asi o půl metru delší než současní lvi. Před asi 370 000 lety se z něj vyvinul modernější druh: Lev jeskynní, s nímž se potkávali naši předkové.
Spící kořist
Eurasijský jeskynní lev (Panthera spelaea) byla impozantní šelma: O něco málo větší než současní afričtí lvi, s velmi hustou srstí, která je chránila před rozmary počasí doby ledové, a s náznakem pruhování a hřívy kolem krku u samců. Dokázala přežít v lesích, otevřené krajině i subpolárních oblastech. Kořistí jeskynních lvů se stávali nejen koně, sobi a bizoni, ale také mladí či zranění mamuti a mláďata jeskynních medvědů. Medvědy lovili lvi i v době zimního spánku, kdy se za nimi vydávali do jeskyní. Lví kosti nalezené v medvědích doupatech vyprávějí, jak moc byl takový lov riskantní.
Záhadné zmizení
Konec doby ledové provázel zánik mnoha živočišných druhů. Osud se nevyhnul ani jeskynním lvům, kteří z Evropy zmizeli před asi 14 000 lety. Snad kvůli změně klimatu, snad kvůli ubývání kořisti. Mezi faktory, které mohly přispět k zániku jeskynních lvů, vědci řadí i lovecké aktivity moderního člověka, který přišel do Evropy před asi 40 000 lety. Archeologické nálezy už mnohokrát prokázaly, že tito lidé byli schopni zdolat nebezpečné šelmy. Dokladů o lovu lvů je však velmi málo – nesrovnatelně méně než těch, které vypovídají například o lovu medvědů.
Lví trofej
Jedním z mála míst, která obsahují lidmi "poznamenané" lví kosti, je jeskyně La Garma na severu Španělska. Vědci v ní objevili devět kůstek ze lvích tlap – posledních článků prstů, které u velkých koček nesou nezatažitelné drápy. Na kostech jsou škrábance a zářezy po kamenných nástrojích, jimiž někdo opatrně odřezával okolní tkáň. Použitá technika naznačuje, že tento člověk stahoval lva z kůže a chtěl, aby v jejích tlapách zůstaly drápy. Stejně postupují i moderní lovci zvířecích trofejí.
Pravěká maturita?
Vědci se domnívají, že všech devět kůstek bylo součástí jediné kůže, které pokrývala podlahu či zeď jeskyně. La Garma byla pro pravěké lovce rituálním místem a pohřebištěm, jeskynní lev vysoce symbolickým zvířetem. Lze tedy předpokládat, že lví kůže měla rituální nebo přinejmenším dekorativní úlohu. Svědčí také o tom, že i když lov lvů zřejmě nebyl častý, příležitostně k němu docházelo. Jeho cílem mohla být podle vědců právě lví kožešina. Nevylučují ani to, že lov tak nebezpečného zvířete byl spojen s určitým rituálem. Mladí pravěcí lovci mohli stejně, jako to dělají afričtí Masajové, dokazovat svou mužnost a dospělost tím, že ulovili lva.
Oslabená populace
Lov pro kožešinu, i když občasný, populaci jeskynních lvů moc neprospíval. Zvlášť, když k němu docházelo v době, kdy se musela vyrovnávat s klimatickými změnami, úbytkem tradiční kořisti a novou potravní konkurencí v podobě lidských lovců. Naši předkové tak mohli ve vymírání jeskynních lvů sehrát aktivnější úlohu, než se dosud zdálo.
Americký lev
Svého jeskynního lva měla také Severní Amerika: Lev americký (Panthera atrox) tu žil před 340 až 11 tisíci lety. Druh pravděpodobně vznikl z rané populace eurasijských jeskynních lvů, kterou izoloval pevninský ledový štít. Američtí lvi byli větší než jejich předkové, délka těla bez ocasu mohla dosáhnout až 2,5 metru. K jejich vyhynutí na konci doby ledové mohl stejně jako v případě evropských jeskynních lvů přispět člověk. Lví kosti se našly v haldách odpadků, které po sobě zanechali paleolitičtí indiáni.
