Želvohlavci jsou mezi mořskými hady v mnoha ohledech výjimeční. Především jsou to jediní nejedovatí mořští hadi, všechny ostatní druhy jsou smrtelné jedovaté, jejich jed je často mnohem silnější než jed obávaných kober či mamb. Důvod je prostý, želvohlavci svou kořist neloví, nepotřebují tedy jed k jejímu rychlému usmrcení. Neživí se totiž rybami, jako jejich ostatní příbuzní v mořích, ale specializovali se na požírání rybích jiker. Především těch druhů ryb, které své snůšky lepí na korálové útesy či podmořské skály nebo je ukládají do různých puklin.
Želvohlavci je z těchto skal doslova spásají. Ryby, jejichž jikrami se živí, se často vytírají na stále stejných oblíbených místech. A želvohlavci si tato místa pamatují a pravidelně se k nim v pravý čas vracejí – podobně, jako stáda kopytníků migrují na místa, kde právě začíná růst svěží pastva. Jde o pozoruhodné přizpůsobení, při němž tito hadi využili zdroj potravy, který je všemi ostatními mořskými hady opomíjen. Na následujícím videu je zachycen pasoucí se želvohlavec ve svém původním přirozeném zbarvení – tedy černobíle kroužkovaný.
Nad tímto řádkem se pro srovnání podívejte na želvohlavce, který se barevně přizpůsobil znečištěným vodám.
