Minipredátor: Rejsek si troufne na většího | Ábíčko.cz

Minipredátor: Rejsek si troufne na většího

Minipredátor: Rejsek si troufne na většího
Sdílej
 
Hmyzožravci jsou malí, ale mají obrovský apetit. A protože jsou výlučně masožraví, není před nimi v bezpečí žádný živočich přiměřené velikosti. Přičemž ta "přiměřená" velikost může často přesahovat jejich vlastní.  

 

Naším nejběžnějším druhem je rejsek obecný (Sorex araneus), o kterém si můžete přečíst více v ABC 3/2018. I když u nás žijí téměř všude, dokonce i v městské zeleni, spatřit ho v přírodě je velmi nesnadné. Vyhýbají se příliš otevřeným místům, právě naopak, zdržují se v hustém podrostu, šmejdí ve spadaném listí, prohledávají skuliny pod kameny a kládami. Tam všude mohou najít něco k zakousnutí. Kořist přitom v těchto podmínkách jen těžko najdou zrakem, což jim ale nevadí, stejně ho nemají valný. Jejich hlavním smyslem je čich. A ten je zato mimořádně vyvinutý. V prodlouženém rypáčku mají dostatek místa na co největší plochu čichové sliznice, rejsek je tak schopen ucítit žížalu či broučí ponravu ukrytou pod zemí v hloubce přes 10 cm.

Malý velký bojovník

Přesto můžete přítomnost rejsků občas zaznamenat. Jsou to totiž samotáři, kteří nestojí o návštěvy jiných rejsků ve svém loveckém území. Pokud se na něj přesto cizí rejsek zatoulá, agresivně ho napadnou a vyhánějí. Ozývají se přitom hlasitými krátkými "výkřiky" - dobře slyšitelným pískáním. Když je pískání navíc doprovázeno šustěním listí, je jisté, že se v podrostu odehrává souboj dvou rejsků. Ale i když víte, že tam někde jsou, obvykle je nespatříte. Tak se alespoň podívejte na rejska pátrajícího po potravě na našem videu.

Rejsek není bělozubka

Rejska ovšem velmi snadno zaměníte s velmi podobnými bělozubkami (r. Crocidura). Obě tato zvířátka jsou přibližně stejně velká, žijí v podobných podmínkách a vyznačují se malýma očkama a prodlouženým rypáčkem. Hlavním rozpoznávacím znakem je zbarvení zubů. Rejskové mají oranžovou sklovinu, zatímco bělozubky, jak ostatně napovídá jejich jméno, mají zoubky čistě bílé. Tento poznávací znak není ovšem při pozorování v přírodě příliš užitečný, jen málokdy se podaří je přimět, aby na vás vycenili. Dobrým rozpoznávacím znakem ale mohou být i ušní boltce, zatímco rejskové je mají maličké, u bělozubek nápadně vystupují ze srsti. Z našich tří druhů bělozubek je nejběžnější bělozubka šedá (C. sauveolens), na kterou se můžete podívat na videu.

Vynálezce jedu: První smrtící kousnutí

Vynálezce jedu: První smrtící kousnutí

Bělozubky od rejsků ovšem dobře poznáte, když mají odrostlá mláďata. Samice je totiž vodí za sebou v tzv. karavaně, kde se první mládě zakusuje do ocásku matky a každé další do ocásku mláděte před sebou. Na tomto videu se bělozubky do karavany teprve řadí, ale přiložená fotografie je dostatečně výmluvná.

Plovoucí ocásek

O něco větší než rejskové a bělozubky jsou rejsci rodu Neomys. Tito hmyzožravci se přizpůsobili životu ve vodním prostředí. Výborně plavou a potápějí se, přičemž jim pomáhá ze stran zploštělý ocásek opatřený na spodní straně "hřebínkem" tuhých chlupů, který zvětšuje jeho plochu. Stejné plovací hřebínky mají i na zadních tlapkách. Jsou stejně draví, jako jejich suchozemští příbuzní, jen se specializují na vodní živočichy. Jsou to jedni z mála jedovatých savců světa, mají podčelistní jedové žlázy, díky nimž jsou schopni usmrtit i mnohem většího obratlovce, než jsou sami. Jejich kořistí se proto často stávají i žáby. Naše video vás seznámí s běžnějším z našich druhů, rejscem vodním (Neomys foedens).

Návod, jak přežít nouzi: Podivné přizpůsobení rejsků

Návod, jak přežít nouzi: Podivné přizpůsobení rejsků

Drsný rosomák: Mezi kunou a medvědem

Drsný rosomák: Mezi kunou a medvědem

Záhadná proměna: Jak se z vlka stal pes

Záhadná proměna: Jak se z vlka stal pes

Záhadní vrabci: Proč zmizeli z měst?

Záhadní vrabci: Proč zmizeli z měst?

Klíčová slova:
rejsek, rejsec, zvíře, hlodavec, příroda, dravec