Mayové a další předkolumbovské kultury ze Střední Ameriky neznaly velká domestikovaná zvířata – vrcholem byl u nich krocan a pes. Z vykopávek v mayském městě Copánu však vyplývá, že chovatelství divokých zvířat jim docela šlo. Na pěti rituálních místech z let 426 až 822 byly mimo jiné nalezeny i kosti a zuby pum a jaguárů. K jejich zkoumání vědci využili izotopovou analýzu, která dokáže určit, co zvíře během svého života jedlo a pilo.
Šelmy z Copánu
Šelmy z Copánu se živily masem býložravců krmených zemědělskými plodinami. Z tohoto vyplývá, že byly nejspíš dlouhodobě drženy v zajetí a krmeny lidmi. Jaguáři navíc pocházeli z poměrně vzdálených oblastí. Vědci si tak potvrdili dřívější teorii o tom, že v mesoamerických kulturách kvetl čilý obchod se zvířaty a jejich chovatelství. Velké šelmy pak sloužily ke dvěma účelům: buď jako obětina bohům, nebo symbol moci a bohatství svého majitele.
