Ukradená zeleň: Plži na sluneční pohon

Ukradená zeleň: Plži na sluneční pohon
Sdílej
 
Mořští plži jsou bez jakýchkoliv pochybností živočichové. Ale jeden z nich se svým způsobem obživy tak trochu mění v rostlinu.

 

Zelených živočichů žije na světě obrovské množství, tato barva je skvěle maskuje v prostředí zelených rostlin. Jejich zbarvení je většinou výsledkem kombinace barevných pigmentů a lomu či odrazu světla. Mořský plž Elysia chlorotica (české jméno nemá) je mezi nimi výjimkou. Za jeho zbarvení může chlorofyl, stejné zelené barvivo, jaké se nachází v chloroplastech rostlinných buněk. A stejně jako rostliny ho využívá k získávání energie za pomoci slunečního záření.

Hnědé mládí

Elysie jsou hermafroditi: Každý jedinec produkuje samčí i samičí pohlavní buňky. K oplodnění ale dochází při páření, kdy si dva jedinci vzájemně vymění spermie. Pohlavní buňky ovšem zelené nejsou. Zelená proto není ani volně plovoucí larva, která se u mořských plžů odborně nazývá veliger. Když se promění v mladou elysii, je hnědá či béžová s červenými skvrnami. Ale od tohoto okamžiku se může začít "přebarvovat" na zeleno.

Elysia při požírání vláknitých řas Vaucheria ní heria litorea •  Karren N. Pelletreau/University of Maine

Oblíbená řasa

Mladé elysie požírají vláknité řasy Vaucheria litorea. Jsou pro ně ideální potravou – nemají vnitřní mezibuněčné přepážky, je to vlastně jen jakási trubice plná buněčných jader a chloroplastů. Plži tak stačí prokousnout malý otvor do buněčné stěny a pak celý obsah řasy vycucnout jako brčkem.

Dělená strava

Řasu ale elysie nestráví celou: Chloroplasty její trávicí trakt pečlivě oddělí a nepoškozené uloží v buňkách střevní výstelky. A protože střeva prostupují téměř celým tělem, zanedlouho je elysie zelená. Ukradené chloroplasty pak plži umožňují fotosyntézu: tvorbu cukrů z vody a oxidu uhličitého za pomoci světelného záření. Plž tak nemusí po dobu šesti až osmi měsíců vůbec přijímat potravu – doslova jede na solární pohon.

Vlákna řasy rodu Vaucheria tvoří vzájemně za sebou propojené buňky •  Karren N. Pelletreau/University of Maine

Přivlastněné geny

Chloroplasty však nejsou jedinou věcí, kterou elysie kradou řasám. Přivlastnili si i některé jejich geny, které začlenily do svého vlastního genomu. Tyto geny se přenášejí z jedné generace plžů na druhou. Mladý plž tak má částečnou výbavu pro fotosyntézu ještě předtím, než vysaje svou první řasu. Jakmile to udělá, začne s chloroplasty žít v jakési symbióze, která se velmi podobá soužití korálů s jejich symbiotickými řasami. Až na to, že v korálech žijí celé buňky s veškerou výbavou.

Struktura chloroplastu:

Nová zelená záhada

Tento rozdíl ovšem klade před vědce novou otázku. K udržení fotosyntetické funkce chloroplastů nestačí jen pár ukradených genů, teoreticky je k tomu potřeba celé buněčné jádro. A ta plži na rozdíl od chloroplastů stráví. Přesto ukradené chloroplasty fungují až osm měsíců – déle, než by to dělaly ve svém původním majiteli. Jakým kouzlem to elysie dokážou, vědci zatím netuší.


Mořský "slimák"

Elysie obývají pobřežní vody západního Atlantiku, kde žijí v přílivové zóně v hloubkách do půl metru. Jejich až 5 cm dlouhé tělo je vybavené svalnatým lemem (parapodium), který slouží k pohybu. Prostupuje ho bohatě rozvětvený trávicí systém střev, v němž se uchovávají chloroplasty. Elysie nemají žádnou pevnou schránku, která by je chránila, zelené zbarvení proto využívají i jako maskování. Potravu přijímají ústy, v nichž chybí zuby. Místo nich jim slouží radula – orgán pokrytý jemnými ozubenými pásky, které fungují jako struhadlo. Právě jimi si plž prořezává otvor do vnější stěny řasy.    


Weta: Podivné novozélandské kobylky

Weta: Podivné novozélandské kobylky

Největší perla: Poklad pod postelí

Největší perla: Poklad pod postelí

Agresivní vrány útočí na větší ptáky

Agresivní vrány útočí na větší ptáky

 

Články odjinud