Tajemství mořských trav: Vědci odhalili, proč mají okřídlená semínka

Tajemství mořských trav: Vědci odhalili, proč mají okřídlená semínka
Sdílej
 
Okřídlená semena mají rostliny, které je nechávají šířit větrem – třeba javory nebo borovice. Plocha křídla slouží jako plachta a pomůže semeni dostat se co nejdál od mateřské rostliny. Když proto vědci v 90. letech minulého století objevili, že semena s křidélky mají i australské mořské trávy posidonie (rod Posidonia), přisoudili jim podobnou funkci. Ale byl to omyl.

 

Okřídlená semena mořských trav měla putovat spolu s mořskými proudy. Jenže se rychle ukázalo, že tahle teorie vůbec nedává smysl.

Semena jako kámen

Posidonie mají velké plody, které se odlamují od mateřské rostliny a plavou na hladině jako bójky kilometry daleko. Když plně dozrají, prasknou a uvolní se z nich jednotlivá okřídlená semena. A ta, namísto toho, aby jako podvodní plachetničky plula v mořských proudech, okamžitě klesla ke dnu. Vědci později zformulovali jinou hypotézu, že účelem křidélek je pomoci semenům mořských trav klesnout ke dnu co nejrychleji, aby je nestačili sežrat jejich predátoři. A opět se mýlili: Kromě malých korýšů, kteří žijí ponejvíce na dně, o semena mořských trav nikdo nejevil zájem.

Květy pod vodou: Opylování na mořské louce

Květy pod vodou: Opylování na mořské louce

Tajemství odhaleno na třetí pokus

Vědci, kteří už nad mořskými trávami pravděpodobně skřípali zuby, však nedávno přišli s třetí teorií. Podle ní křidélka pomáhají semenu udržet se v sedimentu mořského dna do té doby, než z něj vyraší kořínky a vznikající rostlinku bezpečně ukotví. A jak se ukázalo, do třetice všeho dobrého, třetí teorie je správná. Dokázaly to jak polní studie a počítačové modely hydrodynamických sil, které na semínka posidonií působí, tak samotné mořské trávy.

Vědci během výzkumu mořských trav u západní Austrálie v klidnějších vodách

Kdo žije na podvodní louce

Mořské louky jsou pastvinami „mořských krav“ kapustňáků širokonosých. Stébla mořských trav jsou domovem drobných měkkýšů, žahavců i ryb. Ocásky se za ně zachytávají i stáda mořských koníků a na dně se mezi nimi prodírají hvězdice.

Mořské louky jsou pastvinami „mořských krav“ kapustňáků širokonosých

Zakotvená semínka

Když vědci srovnávali tři druhy z mělkých vod Austrálie, zjistili, že největší křidélka má druh Posidonia coriacea, který žije v oblastech se silnými mořskými proudy a potřebuje tedy nejsilnější „kotvu“. Naopak další dva druhy, které žijí v klidných vodách, měly křidélka malá až prakticky zakrnělá.

Trávy z podmořský luk

Mořské trávy jsou potomci dávných kvetoucích rostlin, které se rozhodly vrátit se ze souše zpět do oceánů a přizpůsobit se životu pod hladinou. V mořské vodě rostou, kvetou a plodí semena. Také tvoří rozsáhlé luční porosty, které poskytují domov, potravu a místo k rozmnožování mnoha živočichům. Oteplování moří spolu s jejich znečišťováním a nadměrným splachováním hnojiv a živin z pobřeží však z mořských trav dělá celosvětově ohroženou skupinu rostlin.

Pruhovaní vetřelci: Biologové ve válce s rybami

Pruhovaní vetřelci: Biologové ve válce s rybami

Chaluhové lesy z konce světa

Louky mořských trav nejsou jediné souvislé porosty zelených rostlin, které v oceánech můžeme najít. V mírném a polárním pásu rostou u pobřeží kontinentů takzvané kelpové lesy. Tvoří je velké hnědé řasy (hnědé řasy je pouze označení, ve skutečnosti mají zelenou barvu) – chaluhy, setkat se proto můžete i s označením chaluhové lesy.

Chaluhy Macrocystis pyrifera u Tierra del Fuego dorůstají délky 60 metrů a dožívají se možná až 30 let

Sežrané ježovkami

Podobně jako mořské louky, i kelpové lesy ohrožuje oteplování vody a lidská činnost, především nadměrný lov ryb a velkých korýšů. Kvůli němu se totiž vymykají kontrole populace býložravých ježovek, které kelpové lesy dokážou i zcela vyholit. Výsledkem je podmořská pustina, kde žije jen několik málo druhů živočichů. Problém je také to, že kelpové lesy, zvláště ty z odlehlejších částí zeměkoule, jsou málo prostudované. Za příkladem se můžeme vypravit k souostroví Tierra del Fuego (Ohňová země) u nejjižnějšího výběžku Jižní Ameriky.

Na Aljašce populaci ježovek kontrolují i vydry mořské, které je intenzivně loví

Nedotčená divočina

Rozsáhlé kelpové lesy Tierra del Fuego totiž byly zkoumány naposledy v roce 1973 a pak až nyní. Vědce, kteří analyzovali nová data získaná potápěči, však čekalo příjemné překvapení. Za téměř půl století se zdejší ekosystém, který díky své odlehlosti uniká následkům rybolovu, prakticky nezměnil. Chaluhy prosperují a populace býložravých ježovek a hvězdic zůstává stále stejně velká – proto tu také nejsou žádné známky destruktivního spásání.

Ani satelitní data, která jsou pro tuto oblast k dispozici za posledních dvacet let, neukázala žádné výrazné změny. Důležitý pro ochranu chaluh však může být poznatek, že rozsah kelpových lesů kolísá v přibližně čtyřletém cyklu, který souvisí s klimatickým jevem známým jako El Niňo.

Kde vládne absolutní tma - Život na hranici možností

Kde vládne absolutní tma - Život na hranici možností

Šikovný ocásek: Geometrie mořských koníčků

Šikovný ocásek: Geometrie mořských koníčků

Temná hrobka otomanských lodí

Temná hrobka otomanských lodí

 

Články odjinud