Podmořské louky jsou rozsáhlé porosty rostlin známých pod českým jménem vocha mořská (Zostera marina). Jsou to jednoděložné kvetoucí rostliny příbuzné našim áronům, rdestům či voďankám. I mezi těmi našimi jsou mnohé druhy vodní nebo bahenní, ale vocha se jako jedna z mála přizpůsobila slané mořské vodě.
Porosty klonů
Jako všechny její příbuzné se i vocha po opylení rozmnožuje semeny. Noví jedinci tak nesou směs samčích a samičích genů a nepodobají se žádnému z rodičů. Častěji se však vocha množí nepohlavně za pomoci oddenků, což je mnohem rychlejší. Tyto rostliny však jsou geneticky shodné s mateřskou rostlinou – jsou to její klony. A protože oddenky mají omezený dosah, vzniká tímto způsobem hustý zelený koberec téměř totožných jedinců.
Louky jako korálové útesy
Podmořské louky jsou podobně jako korálové útesy plné života. Úkryty a potravu tu nachází obrovské množství bezobratlých živočichů a drobných rybek, za kterými připlouvají velcí dravci. Jedním z jejich nejvzácnějších obyvatel jsou mořské vydry, kterým vědci dlouhodobě věnují pozornost. Už dřívější výzkumy totiž prokázaly, že jsou klíčovým druhem ekosystému, který udržují v rovnováze. Nový výzkum tuto jejich roli znovu potvrdil.
Podmořský buldozer
Mořské vydry nejsou hbitými lovci ryb jako většina jiných vyder, specializovaly se na vyhledávání bezobratlých živočichů dna. Z bahna či písku vyrývají kraby, různé škeble a ježovky, které si vynášejí na hladinu. Je jasné, že podmořská louka, na které se živila skupina vyder, podle toho vypadá. Je jak rozrytá buldozerem, samá jáma, vyrvané rostliny, holá místa. Jaký vliv má tato jejich destrukční činnost na mořskou trávu však až donedávna nikdo nezkoumal.
Květy z nouze
V novém výzkumu vědci zjistili, že i přes zdánlivé ničení rostlin, je rozrývání dna pro podmořské louky přínosem. Vyrvané rostliny a zpřetrhané kořeny a oddenky znemožní rostlinám vegetativní množení, což u nich vyprovokuje druhý způsob – vochy vykvetou a vytvářejí semena. O opylení se místo větru či hmyzu starají vodní proudy, ty také roznášejí drobná semena. Rozrytá holá místa a prohlubně na dně pak jsou ideální prostředí, kde se mohou uchytit a vyklíčit.
Výhody semen
Mořské proudy šíří semena na větší vzdálenosti, než umožňují oddenky, vochy tak obsazují i místa, kde dosud nerostly. Ještě důležitější je jejich genetická rozmanitost. Vědci srovnali několik lokalit, kam byly vydry v minulosti vysazené, s těmi, kde nežijí. Zjistili, že na loukách rozrývaných vydrami je vyšší než v oblastech bez vyder. A čím déle vydry na místě žijí, tím je genetická rozmanitost voch vyšší. Ta je důležitá pro přežívání druhu – při změnách prostředí se vždy najdou jedinci s genetickou výbavou, která jim umožní přizpůsobit se novým podmínkám.
Skoro zachráněné
Mořské vydry (Enhydra lutris) kdysi žily podél celého východního i západního pobřeží severních oblastí Tichého oceánu. Lov pro kožešinu je však v minulých staletích prakticky vyhubil. Začátkem minulého století zbývalo v několika málo izolovaných populacích posledních 1000 až 2000 vyder.
Díky důsledné ochraně a reintrodukčním programům se je podařilo zachránit a dnes se na místa, kde žily, postupně vracejí. Přesto jsou stále vedené jako ohrožené vyhynutím – dnes je ohrožuje hlavně znečištění moří, ale také kosatky, které je začaly lovit místo ubývajících tuleňů.
