Rys ostrovid (Lynx lynx) u nás trvale žije prakticky jen ve dvou oblastech – v jihozápadních Čechách a v Moravskoslezských Beskydech. K životu potřebuje tak velké území, aby mu poskytlo dostatek potravy i úkrytů. Při jeho hledání rysové často migrují desítky až stovky kilometrů daleko. Týká se to hlavně mladých samců, kteří opouštějí teritorium svých rodičů, a pak těch, kteří v době páření hledají partnerku.
Rysové na nebezpečné cestě
A právě tady narážejí na problém: Území, která rysové obývají, jsou často izolované „ostrovy“, které od sebe dělí spousta překážek. Ať už se jedná o lidská sídla, výrobní či skladové haly, nebo silniční a železniční dopravní síť. Zastavěná území většinou dokážou z bezpečné vzdálenosti obejít, zato dopravní síť je pro ně smrtelně nebezpečná. Což dokládají každoroční nálezy rysů (i dalších šelem) usmrcených na silnicích.
Mezinárodní projekt
Tento problém se netýká jen nás, rysové neuznávají hranice a klidně si chodí z jednoho státu do druhého. S jeho řešením by mohlo pomoci zmapování jejich migračních cest v oblasti Karpat a Podunají.
A právě to si dal za cíl mezinárodní projekt SaveGREEN, který byl zahájen v červenci 2020 a potrvá do prosince 2022. Jeho českým partnerem je Hnutí Duha Olomouc, jejíž členové dlouhodobě sledují rysy v Beskydech. Zmapovat jejich migrační trasy v celém rozsahu je však přímým pozorováním takřka nemožné.
Satelitní mapování šelem
Moderní technologie ale nabízejí řešení: Pokud vědci vybaví rysa telemetrickým obojkem, mohou za pomoci satelitů sledovat každý jeho pohyb a přesně zmapovat jeho cesty. Díky těmto mapám pak bude možné přizpůsobit plánování nových komunikací tak, aby zůstaly zachovány koridory, jimiž šelmy migrují, a tam, kde již překážky existují, biokoridory vybudovat. Vzniknou tak jakési zvířecí „dálnice“, které propojí jednotlivá pohoří a lesní celky, mezi nimiž rysové (a nejen oni) přecházejí.
Nesnadný odchyt
U nás se odchytem rysů a jejich vybavení obojkem zabývají vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Není to nic snadného. Jako většina šelem mají i rysové ve svém teritoriu oblíbené pravidelně využívané stezky. Ty musí vědci podle stop a snímků z fotopastí najít a na ně umísit průchozí klecové pasti. A pak jen doufat, že se rys pokusí skrz ni projít. Pokud do ní vejde, past sklapne a dočasně ho uvězní. Vědci ho uspí, prověří jeho zdravotní stav a nasadí mu obojek. A po probuzení ho nezraněného pustí.
Pětice pod dohledem
Rysové jsou velmi opatrní, je proto velkým úspěchem, že se brněnským vědcům od loňského roku podařilo vybavit obojkem již pět mladých rysích samců. Prvním byl vloni na jaře roční samec Eman, další čtyři odchytili během letošní rysí říje v únoru a březnu.
Obojky prozradí na rysy i další důležité informace: Jak velká teritoria využívají, zda a jak se překrývají, jak často a jakou kořist loví. Nosit je budou jen po dobu výzkumu, ale vědci už je znovu chytat nemusí. Obojky jsou zkonstruované tak, aby po čase samovolně odpadly.
Daleké cesty rysích samců
Rysí samci se občas objevují i na místech značně vzdálených od stálých populací. Donedávna vědci předpokládali, že jde o jedince z našeho území – z Beskyd či Šumavy. Ale díky genetickým testům se ukázalo, že to neplatí vždy. Ze čtyř zdokumentovaných případů přišli dva samci z mnohem větší dálky. Rys zachycený v Krušných horách pocházel z německého pohoří Harz a do Jizerských hor se zatoulal samec až z Pobaltí!
