I úplně malé děti dovedou při poslechu hudby radostně poskakovat do rytmu, tleskat nebo do něčeho bouchat. Není divu, hudba a zpěv doprovázejí člověka od pravěku - první hudební nástroje, jakési flétny z medvědích kostí, jsou staré 50 tisíc let! Muzikálnost a rytmika je lidem vrozená.
Umí zpívat jen ptáci a lidé?
Člověk ovšem není sám, kdo umí zpívat a vyluzovat hudbu. Zpěvem komunikují převážně ptáci a bylo prokázáno, že mnozí z nich také při zpěvu dodržují určitý rytmus. Savců, kteří umí „zpívat“, není moc, ale kromě lidí nebyl donedávna znám jediný, jehož zpěv by byl rytmický. Rytmus tak byl považován výlučně za lidskou vlastnost.
Zpěv ohrožených
Mezi savci, jejichž hlasové projevy lze označit jako zpěv, vynikají vedle kytovců nebo třeba vlků hlavně madagaskarští lemuři indri. Jejich táhlé naříkavé hlasy ozývající se z pralesa stojí za vznikem mnoha domorodých legend a pověr. Současní vědci ale pověrami netrpí, a tak se zpěvu těchto největších kriticky ohrožených lemurů již řadu let věnují.
Sbor bez dirigenta
Lemuři indri jsou teritoriální a právě zpěvem slyšitelným na velké vzdálenosti si označují své území. Dvacet skupin těchto lemurů sledovali vědci v neschůdném pralesním terénu dlouhých 12 let. Nahrávali jejich hlasy a získali tak několik set zvukových nahrávek od 39 jedinců. Jedním z jejich prvních poznatků bylo, že tito lemuři zpívají v duetu nebo dokonce sborově. Jeden zpěv zahájí a další se k němu přidávají. Jejich zpěv je koordinovaný úplně stejně, jako by před nimi stál dirigent a řídil je taktovkou.
Rytmus jako lidé
Další rozbor nahrávek ale přinesl překvapení. Lemuři nejenže zpívají sborově a vzájemně se ve zpěvu střídají a doplňují, jejich zpěv má rytmus! A to hned dva rytmické vzorce, které v hudbě používají i lidé. V tom prvním následuje za notou stejně dlouhá pomlka a v tom druhém je pomlka dlouhá dvojnásobně. Tento rytmus se přitom nijak nemění ani při změnách tempa – tedy změnách délky jednotlivých tónů. A je to právě rytmus, díky kterému každý zpěvák ví, kdy má začít zpívat svůj part.
Souběžný vývoj
Proč a jak se rytmus u lemurů vyvinul, je ale zatím záhadou. Vědci nepředpokládají, že by ho lemuři zdědili po společných předcích s lidmi – jejich linie se od té lidské oddělila před více než 77,5 milionu let, jsou proto přesvědčeni, že jde o konvergentní (tj. nezávisle na sobě souběžný) vývoj. A domnívají se, že se u nich stejně jako u lidí vyvinul proto, že rytmický zpěv je srozumitelný, předvídatelný a lze se ho snáze naučit.
Záhadné slovo rytmus
Rytmus není pojem vztahující se pouze k hudbě (či zpěvu). Ve skutečnosti znamená jakékoliv pravidelné střídání nějakého jevu. Kromě hudby tak má svůj rytmus mluvené slovo v podobě střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, bez rytmu by nevznikla žádná báseň. Rytmus má náš běžný den – ten se nazývá cirkadiální – kdy se střídá čas spánku s časem bdění.
Ale i naše tělo je řízené rytmy – srdečním rytmem nebo pravidelným rytmickým dechem. Svůj rytmus má rok, v němž se střídají roční období, i pohyb všech nebeských těles. Důležitý je ve fyzice a v mechanice – práce většiny strojů závisí na jejich rytmickém chodu.
