Když se samičkám lemurů zalíbí místo na spaní, bez okolků z něj samce vystrčí. Seberou jim nejlepší kousky potravy a občas jim klidně nafackují nebo je kousnou.
Tolerantní samci lemurů?
Co vlastně nutí lemuří "dámy" chovat se ke svým partnerům tak agresivně? Určitě za to nemohou jejich fyzické vlastnosti. Samičky nejsou větší nebo svalnatější než samci. A nemají ani žádné zbraně, jako jsou rohy nebo kly, které by jim nadvládu nad samci umožňovaly. Přesto samci jejich šikanování trpělivě snášejí.
Hra nebo boj?
Aby našli řešení této záhady, pozorovali vědci v Lemuřím centru při Dukeově univerzitě v Severní Karolíně chování 24 lemuřích mláďat ve věku od tří do 30 měsíců. Sledovali je, jak si hrají, vzájemně se honí nebo spolu hravě zápasí. Všímali si, kdo hru vyprovokoval a kdo se přidal jako poslední. A zaznamenávali i okamžiky, kdy se hravý zápas proměnil ve skutečnou rvačku. U všech pozorovaných lemurů současně zjišťovali hladinu samčího hormonu testosteronu. Ten je mimo jiné zodpovědný i za agresivitu.
Samice provokatérky
Ukázalo se, že samci mají hladinu testosteronu i více než 17krát vyšší než samice. Přesto to byly právě malé lemuří slečny, které samce provokovaly, chovaly se hrubě a vyvolávaly rvačky. V pubertě jejich agresivita na rozdíl od samců prudce stoupla a hravé zápasy se změnily ve skutečné surové útoky. Z toho jasně vyplynulo, že mezi hladinou testosteronu a agresivitou není žádná souvislost.
Jiný mozek
Vědci ji proto začali hledat u matek agresivních dcer a v průběhu březosti u nich sladovali množství pohlavních hormonů. Zjistili, že březí samice produkují zvýšené množství hormonu, který je výchozí pro tvorbu testosteronu. Vyvíjející se plody v matčině děloze v něm doslova plavou. A právě jeho množství nevratně mění jejich mozek – doslova ho naprogramuje k budoucí agresivitě. Čím víc tohoto hormonu matka produkuje, tím agresivnější bude její dcera v dospělosti.
Kdo byly Amazonky
Navzdory pojmenování nemají Amazonky nic společného s veletokem v Jižní Americe. Podle řecké mytologie šlo o kmen bojovných žen z Malé Asie, v němž se ženy cvičily v bojovém umění a válčily s Řeky. Jejich výpady ukončila až smrt královny Penthesilei, kterou zabil Achilles, když vytáhly na pomoc Tróje. Bojechtivé ženy mají i české dějiny: Nejslavnější je Vlasta, která se v tzv. dívčí válce postavila do čela žen vzbouřených proti mužům. Bojovnost u žen ale zřejmě nesouvisí s hormony, spíš jde o jakousi starověkou formu boje za rovnoprávnost.
