Snad každá země má nějaké zvíře, které historicky považuje za svou kulturní a národní ikonu. Češi mají českého lva (co na tom, že u nás lvi žili naposled v době ledové), pro země kolem Perského zálivu, jako je Omán, Jordánsko, Bahrajn, Katar a Spojené arabské emiráty, bylo a je národním zvířetem přímorožec arabský. Půvabná antilopa s dlouhými rohy, která je ztělesněním síly a schopnosti přežívat v drsném pouštním prostředí.
Operace oryx
To, že je nějaké zvíře významným symbolem, ho ale nechrání před intenzivním lovem. O čemž by právě přímorožci arabští mohli vyprávět. Od začátku minulého století se jejich počty stále snižovaly, až v roce 1972 druh ve volné přírodě úplně vyhynul.
Ještě těsně předtím však byla naštěstí zahájena „Operace oryx“ – program na záchranu přímorožců arabských (latinsky Oryx leocoryx) z jedinců chovaných v zajetí. Byl výjimečně úspěšný – z malého počtu zvířat se do roku 1980 podařilo odchovat více než stohlavé stádo a přímorožci začali být vraceni tam, kam patří – do divoké pouště.
Posuny v Červené knize
Přímorožci tehdy dostali druhou šanci a jejich reintrodukce neboli návrat do přírody se dařila. Dokonce tak, že byli vůbec prvními zvířaty, která se v Červené knize ohrožených druhů přesunula z kategorie „v přírodě vyhynulý“ do kategorie „zranitelný“. Stalo se to v roce 1986, pouhých 14 let poté, co výstřel z pušky ukončil život posledního volně žijícího přímorožce.
Dnešní divokou populaci vědci odhadují na asi 1200 zvířat (dalších 6 až 7 tisíc přímorožců arabských žije v zajetí). Riziko, že v přírodě znovu vyhynou, ale i tak pořád existuje. Naštěstí moderní výzkum přináší pouštním antilopám třetí šanci.
Magická diverzita
Třetí šancí je totiž přečtení kompletního genomu přímorožců arabských. Otázka přežití jakéhokoli druhu nestojí jen na počtu žijících jedinců, ale také jejich genetické rozmanitosti neboli genetické diverzitě.
Právě ta je totiž klíčem k odolnosti druhu – pokud je genetická diverzita nízká, zvyšuje to obavy z jeho zániku. Mezinárodní tým vědců proto jako první shromáždil a analyzoval DNA 183 jedinců žijících v rezervaci Al-Wusta v Ománu. K získaným datům pak přidali ještě data 36 historických potomků původního chovného stáda Operace oryx.
Do třetice všeho dobrého
Ke svému ulehčení vědci přišli na to, že divoká populace přímorožců je přiměřeně rozmanitá, a tedy schopná čelit změnám životního prostředí a udržovat se v dobrém zdravotním stavu. Nicméně je tu i prostor pro zlepšení. Vědci objevili tři různé genetické linie přímorožců, jejichž cíleným křížením by zřejmě bylo možné genetickou diverzitu ještě zvýšit, což by pak podstatně zvýšilo i vyhlídky přímorožců na přežití.
Jednorožci a přímorožci
Za živou předlohu mytických jednorožců se obvykle považuje arktický kytovec narval, kterému z tlamy roste spirálově stočený kel. Je tu ale ještě jiné vysvětlení, o kterém se zmiňují už antičtí učenci Aristoteles a Plinius Starší. „Jednorožci“ mohli být přímorožci arabští, kteří si v nějaké šarvátce jeden ze svých rohů urazili. Nebo lidé vídali antilopy, které sice měly dva rohy, ale stály k nim bokem. Dvojice rohů v horkém mihotajícím se pouštním vzduchu snadno mohla pod určitým úhlem opticky splynout v roh jediný.
