Tvorové, které jsme doteď považovali za „bezcitné roboty“, projevují reakce podobné těm lidským. Představa bodnutí žihadlem není nikdy lákavá, teď si ale dvakrát rozmyslíme, než se oženeme po včele nebo čmelákovi ve snaze je zabít.
Běžný čmelák
Vědci z londýnské univerzity Queen Mary a jejich polští kolegové zjistili, že čmeláci (a podle všeho i včely) dokážou cítit bolest. Výzkumný tým prokázal, že opylovači umí upravit svou reakci na nepříjemné podněty, aby odpovídala skutečné bolesti tak, jak ji cítíme např. my lidé. S výzkumem jim pomáhalo dohromady 41 čmeláků zemních (Bombus terrestris), tedy druh známý i z české přírody.
Nakrmte se, bručouni
Samotný výzkum bolestivé reakce byl navrhnut mazaně. Čmeláci zbožňují sladké, a tak pro ně vědci připravili čtyři krmítka. Ve všech byl různě zředěný roztok sacharózy a byly po párech odlišeny barevně. Čmeláci logicky létaly k těm, ve kterých byla nejvyšší koncentraci cukru. Pak ale přišla zrada – pod párem žlutě označených krmítek byla topná destička, která je začala vyhřívat na 55 °C. To už je pro hmyz teplota považovaná za nepříjemnou až bolestivou.
Teplotní šok
Pokud obě krmítka obsahovala stejné množství sacharózy, ale jedno z nich bylo zahřáté, měli čmeláci tendenci volit nevyhřívané růžově označené krmítko. Když ale to horké obsahovalo vyšší koncentraci sacharózy, rozhodli se létat radši k němu. Opylovači dokonce dokázali rozlišit barevná provedení krmítek – podle toho vědci poznali, že si zapamatovali žlutou jako barvu bolesti a růžovou jako barvu bez rizika. Jednoduše řečeno se nad svou volbou zamysleli, nejednali pudově.
Pálí, ale chutná
Výsledek experimentu všechny překvapil – čmeláci se vědomě rozhodli podstoupit bolest, jen aby dosáhli na sladší odměnu. Vědci byli dokonce schopni zaznamenat volbu v čmeláčím centrálním nervovém systému – to je schopnost, která byla doposud připisována pouze obratlovcům. Vzhledem k subjektivnímu prožívání bolesti to podle výzkumníků ještě není formální důkaz, že hmyz může fyzicky trpět, přesto by se taková možnost neměla brát na lehkou váhu.
Práva zvířat
Profesor Lars Chittka, který výzkum vedl, řekl: „Hmyz jsme považovali za tvory s jednoduchými reflexy, které reagují na škodlivé podněty pouze odtáhnutím.“ Na základě nového zjištění navrhuje, aby byl hmyz by zahrnut do zákonů o dobrých životních podmínkách zvířat. „Naše práce ukazuje, že čmeláci dokážou své reakce a reflexy potlačit, když se jim to hodí, například když si chtějí dát extra sladkou pochoutku. Taková přizpůsobivost je v souladu se schopností prožívat bolest.“
Nová pravidla
Hmyz (na rozdíl od obratlovců) není chráněný žádnou legislativou týkající se zacházení ve výzkumných laboratořích. „Přibývající důkazy o formě vnímavosti u hmyzu nám ukládají povinnost chránit prostředí, které formovalo jeho jedinečnou mysl. Dokonce i tak miniaturní tvor, jako je čmelák, si zaslouží naši úctu a citlivé zacházení. Je naší povinností minimalizovat jeho utrpení,“ řekla Matilda Gibbonsová, první autorka studie o čmeláčím vnímání bolesti.
Nenahraditelný opylovač
Čmelák (rod Bombus) je důležitým opylovačem divoce kvetoucích rostlin a zemědělských plodin. Má spoustu úžasných vlastností – je schopný létat při nižších teplotách i větší tmě než včely, což z něj dělá vynikající opylovače ve vyšších nadmořských výškách a zeměpisných šířkách. Provádí také takzvané „bzučivé opylení“, při kterém uchopí květinu do čelistí a rozvibruje křídelní svaly, aby z květu vypudil pyl. Mnoho rostlin včetně divokých květin a plodin, jako jsou rajčata, papriky a brusinky, těží právě z bzučivého opylení.
