Naleziště Čou-kchou-tien nedaleko centra Pekingu obsahuje rozsáhlý podzemní jeskynní systém. V něm byly v minulém století objeveny pozůstatky takzvaného pekingského člověka – čínského poddruhu člověka vzpřímeného – a raných moderních lidí. Kromě nich ale v jeskyních spočívalo i množství zvířecích a ptačích kostí. Některé z nich paleontologové určili jako kosti krkavců, kteří před více než 100 tisíci lety žili po boku místních pralidí.
Krkavec, ale jaký?
Téměř před třiceti lety byly krkavčí kosti z Čou-kchou-tienu popsány jako kosti samostatného druhu, který dostal latinské jméno Corvus fangshannus. Pravěký krkavec měl být o něco větší než současný krkavec velký (Corvus corax).
V té době však vědci nalezené kosti nepodrobili důkladné srovnávací analýze s některými z mnoha žijících druhů eurasijských krkavcovitých ptáků – to udělal až nyní tým amerických a čínských odborníků. A došel k závěru, že pravěcí krkavci z Pekingu nebyli žádným pravěkým druhem, ale dávnými zástupci krkavců velkých, kteří se dnes vyskytují na obrovských územích Eurasie, severní Afriky a Severní Ameriky.
Opeření příživníci
Ačkoli krkavci velcí vůbec nejsou špatní lovci (zdolají i kořist velikosti malého jehněte), významným zdrojem jejich potravy jsou již mrtví živočichové. V přírodě odklízejí zdechliny, v minulosti bývali k vidění i na bojištích, kde oklovávali padlé.
Můžeme proto důvodně předpokládat, že byli věrnými souputníky jak pekingského člověka, tak moderních lidí a že se přiživovali na jejich úlovcích. Pak ale krkavci z Pekingu zmizeli – jenže proč? Hledání odpovědi usnadnilo to, že krkavci na rozdíl od mnoha jiných ptáků nemigrují, ale tráví celý život na jednom místě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
