Právě na tuto otázku hledali odpověď vědci z německého institutu Maxe Plancka. Změny klimatu totiž neznamenají jen zvyšující se teploty, ale přibývá i bouřek a vichrů, které jsou navíc intenzivnější. Což může znamenat problém pro mořské ptáky, kteří nemají možnost se před prudkými vichry ukrýt.
Mořští ptáci žijí v letu
Vědci během svého výzkumu vyhodnotili více než 300 tisíc letových hodin osmnácti druhů mořských ptáků, kteří tráví mimohnízdní období nad volným oceánem. Následně porovnali rychlost letu jednotlivých druhů a jejich letovou aktivitu s rychlostí větru, v němž se pohybovali. Zjistili přitom, že ptáci létající nad Jižním oceánem jsou obecně mnohem rychlejší, než jejich příbuzní z rovníkových oblastí.
Rychlejší než bouřka
Jižní oceán je totiž proslulý svým bouřlivým počasím, kterému se zdejší druhy přizpůsobily. Aby udržely směr, musí letět větší rychlostí, než je rychlost větru. Tak rychlými letci jsou především albatrosi, kteří se naučili větrného počasí dokonale využívat. Mají extrémně dlouhá křídla vybavená zvláštní šlachou, která je bez zapojení svalů udržuje roztažená. Hlavním způsobem jejich pohybu tak je plachtění v libovolně silném větru, při kterém dokonale šetří energií.
Zrádný rovník a nebezpečná tornáda
V rovníkovém pásmu vanou mírnější větry, zdejší ptáci proto létají pomaleji než jižní druhy. Jenže právě tady je občas překvapí tropické bouře a tornáda, na které nejsou zvyklí. Při nich je rychlost větru často dvojnásobná než rychlost, jakou jsou schopni letět. Zatímco albatrosi takové vichry zvládají, tropickým ptákům hrozí, že je vítr srazí do vln nebo na pobřeží, kde zahynou. Museli proto zvolit zcela jinou strategii: Zdaleka se blížícím bouřím vyhýbají, což ale často vede k tomu, že se dlouhodobě pohybují v oblastech, kde běžně nežijí.
Překvapivý objev
Někteří albatrosi ale využívají i další dosud neznámé způsoby, jak se bouřím vyhnout. Přestože jsou schopni létat i proti velmi silnému větru, dají občas přednost pohodlnějšímu řešení.
Například albatrosi stěhovaví se na svém každoročním tahu na hnízdiště a zpět protivětru vyhýbají a raději letí oklikou. Tito albatrosi spolu s albatrosy pestrozobými však připravili vědcům ještě jedno překvapení. Vědci několikrát zaznamenali chování, kdy se tito ptáci nesnažili před blížící se bouří uletět nebo překonat rychlost větru, ale namířili si to přímo do jejího oka!
Klid v oku bouře
Jeden ze sledovaných albatrosů pestrozobých strávil v oku bouře dokonce neuvěřitelných dvanáct hodin. Jak ale ukázala měření rychlosti větru, bylo to pro něj výhodné – zatímco na okrajích bouře a v její blízkosti dosahoval vítr rychlosti až 68 km za hodinu, přímo v jejím oku vanul rychlostí pouhých 30 km za hodinu. Albatros tak vynaložil mnohem méně energie, než kdyby se snažil před bouří uletět.
A bude hůř
Protože změny klimatu nekončí, je téměř jisté, že se tropické bouře a tornáda budou opakovat stále častěji a jejich intenzita bude vzrůstat. Výsledky tohoto výzkumu naznačují, zda a jak se s těmito změnami dokáží mořští ptáci vyrovnat a jaké strategie budou pro různé druhy v závislosti na jejich schopnostech nejvýhodnější. Také lze předvídat, že začnou využívat nové oblasti a předem tak zajistit jejich ochranu.
Výjimečný pták albatros:
Celý život ve vzduchu
Ze 22 druhů albatrosů (čeleď Diomedeidae) jich 19 žije na jižní polokouli. Jsou to jedni z největších ptáků schopných letu – albatros stěhovavý má s rozpětím křídel přes 3,5 m vůbec nejdelší křídla ze všech současných ptačích druhů.
V poměru k délce jsou jejich křídla extrémně úzká, albatrosi proto křídly mávají zřídka a většinou jen plachtí. Využívají přitom odlišných rychlostí větru v různých výškách, aby nabrali kinetickou energii (v bezvětří létat nedovedou), což jim umožňuje i velmi rychlý let proti větru: Běžně létají rychlostí 80 km/hod., zaznamenaný rekord je 127 km/hod. Na pevninu, většinou opuštěné skalnaté ostrovy, se uchylují jen v době hnízdění.
