Čtyřnozí savci používají stejně jako lidé k různým činnostem přední končetiny. Ty mají často prodloužené prsty, ohebné klouby a jsou vybavené citlivými nervovými buňkami. To jim umožňuje uchopovat potravu, podávat si ji k tlamě a dokonce používat nástroje.
Zobák nestačí
Ptáci však o tuto možnost přišli – jejich přední končetiny se změnily v křídla, do kterých nic neuchopí. Tuto úlohu tak ve většině případů převzal zobák. Jenže jeho možnosti jsou omezené a na spoustu činností nestačí. U mnoha ptačích druhů proto převzaly funkci „rukou“ zadní končetiny.
Záběry z internetu
Kdy, jak a u jakých druhů se tato schopnost vyvinula, studovali vědci z univerzity v kanadské Albertě. Kvůli covidu nemohli do terénu, a tak se ve svých laboratořích pustili do pátrání na internetu. Prohlédli miliony amatérských i profesionálních snímků a z nich vytřídili téměř 4 tisíce záběrů více než tisícovky ptačích druhů, které nějakým způsobem používali nohy.
Různá úroveň
Způsob, jakým ptáci nohy využívají, rozdělili vědci na několik skupin. Nejprimitivnější z nich je pouhé sevření větve při dosednutí na ni. Další ptáci si dokážou nohou přidržovat potravu u podkladu a zobákem ji zpracovávat, jiní si ji dokonce k zobáku zvednou. Ti nejšikovnější dovedou uchopit potravu (či nějaký předmět) i za letu. Vrcholem obratnosti pak je schopnost natáčet uchopenou potravu do různých stran a uzobávat z ní.
Život ve větvích
Ze všech druhů, kteří používají nohy, sestavili vědci vývojový strom. A došli k (ne)překvapivému závěru: Všichni patří do společné ptačí skupiny (kladu) zvané Telluraves. Tito praptáci žili v korunách stromů, a aby mohli hřadovat na větvích, potřebovali dlouhé ohebné a protistojné prsty, prodloužené ostré drápy a pevný úchop. Před asi 66 miliony lety se od těchto praptáků začali oddělovat současné ptačí řády papoušků, dravců, sov a pěvců. A u všech se obratné nohy dál vyvíjely.
Pěvci nic moc
Vývoj ale nebyl u nově vznikajících druhů stejný. Poměrně omezené schopnosti mají pěvci, z nichž většina dovede pouze usednout na větev, obejmout ji prsty a udržet se na ní. Výjimkou jsou např. sýkorky, které dokážou uchopit potravu zavěšené za jednu nohu, nebo draví ťuhýci, kteří si dovedou podat úlovek nohou do zobáku. Nejobratnějšími pěvci jsou krkavcovití, z nichž někteří dokonce umí používat nástroje.
Dravci, sovy, papoušci
Naopak silné a obratné nohy mají sovy a dravci. Potřebují je k uchopení a udržené živé kořisti. Mnozí jsou dokonce schopni uchvátit a udržet kořist přímo v letu. Absolutními vítězi v tomto výčtu jsou ale papoušci. Až na výjimky si dovedou nejen podávat potravu do zobáku, ale ještě si ji nohou všelijak natáčejí, aby ji mohli uštipovat ze všech stran.
Masožravost:
Stromový způsob života nebyl podle vědců jediným evolučním tlakem, který vedl k vývoji obratných ptačích nohou. Svou roli v tom nejspíš hrála i potravní specializace. Prakticky všichni tito ptáci jsou lovci, kteří se živí masitou stravou – ať už bezobratlými, nebo obratlovci. Do tohoto schématu ale paradoxně nezapadají ti nejšikovnější - papoušci. Což vědce vede k odvážné domněnce, že jejich dávní předkové mohli být masožraví. To se ale dnes jen těžko dokáže.
