Vypadají hodně podobně jako medúzy, ale nejsou to medúzy. Žebernatky jsou samostatný kmen živočichů příbuzný žahavcům (mezi které patří i medúzy). Na pohled jsou žebernatky půvabná křehká stvoření, na která má spadeno celá řada mořských predátorů od medúz přes ryby po mořské želvy. O různá zranění tak žebernatky nemají nouzi.
Moc velká žebernatka
Dorůstání poškozených či ztracených částí těla není mezi živočichy nic výjimečného. Rekordmanem je příbuzný medúz nezmar, který dokáže dorůst i z malého zbytku těla. I žebernatky je regenerují na jedničku, ale jdou ještě dál: Ze dvou poškozených jedinců dokážou „slepit“ jednoho nového.
Doktor Kei Jokura a jeho kolegové z britské Exeterské univerzity chovají v laboratoři žebernatky druhu Mnemiopsis leidyi. Jednoho dne si v nádrži všimli neobvykle velkého jedince s některými anatomickými strukturami zdvojenými.
Vlastní nebo cizí?
Zkoumání přerostlé žebernatky ukázalo, že původně šlo o dva jedince, kteří dokonale splynuli v jediný organismus. Stejnou schopnost pak vědci prokázali i u dalších. Když umístili dvojice poraněných jedinců do jedné nádrže, v devíti případech z deseti tyto žebernatky fúzovaly a vytvořily zbrusu nového jedince. Ten pak žil nejméně tři další týdny.
Fascinující jsou na tom dvě věci. Zaprvé žebernatky buď úplně postrádají, nebo dokážou vypnout systém, pomocí kterého organismy poznávají své vlastní buňky a odlišují je od těch cizích. Což je mimochodem jedna z klíčových vlastností imunitního systému, který v organismu zajišťuje obranyschopnost – pokud imunitní buňky vědí, co do těla nepatří, mohou s tím bojovat.
Dokonale sladění
Druhou věcí, která vědce ohromila, je to, nakolik se dva původně samostatné organismy v novém těle dokážou sladit. Zdánlivě mezi nimi není žádná hranice. Už za několik hodin po fúzi se svalové kontrakce obou polovin kompletně synchronizují, takže se zfúzovaná žebernatka bude normálně pohybovat.
Pokud jí polechtáte jeden lalok, cukne sebou celá, což ukazuje na dokonalé splynutí obou nervových soustav. I trávicí systémy se spolu nějak dohodnou a v těch částech, která se propojí, budou potravu vstřebávat společně.
Superschopnost jako z hororu
Vlastně je to představa jako z hororu nebo počítačové hry: Dva ranění bojovníci splynou v jednoho nového. Většího a možná trochu zjizveného, ale jinak plně funkčního. Vypadá to jako superschopnost, ale podle vědců zatím není jasné, nakolik fúze žebernatkám slouží jako strategie pro přežití. Už proto, že obvykle nežijí v malých laboratorních nádržích, ale v otevřeném oceánu. Dva zranění jedinci by museli mít značné štěstí, aby se k sobě dostali dost blízko pro fúzi.
Plavecký rekordman:
Jak se pohybují žebernatky
Žebernatky ve vodě plavou tím způsobem, že „pádlují“ až 2 mm dlouhými brvami (ciliemi), které běží v osmi řadách podél těla. Brvy jako pohybový orgán jsou známé od mikroskopických živočichů, jako je například nálevník trepka velká. Až 1,5 m dlouhé žebernatky jsou tak zdaleka největším organismem, který jej využívá.
