Antonia, samice tchoře černonohého, porodila tři mláďata. Jedno krátce po porodu uhynulo, ale samička Sibert a sameček Red Cloud k velké radosti vědců prospívají. A nejde jen o to, že každé mládě kriticky ohrožených druhů je cenným příspěvkem k jejich záchraně. Tato dvě mláďata jsou navíc zcela výjimečná. Jsou první svého druhu na světě a znamenají průlom v ochraně ohrožených živočišných druhů.
První úspěšně narozená mláďata klonu
Oba tchoříci přišli na svět obvyklým způsobem – když Antonia dospěla, spářila se s tříletým samcem Urchinem a z tohoto spojení vznikla zmíněná mláďata. Samotná Antonia má ale zcela odlišný původ. Je totiž klonem. Její potomci jsou tak první úspěšně narozená mláďata klonované samici.
Tento úspěch má pro přežití druhu mimořádný význam. Tchoř černonohý totiž dvakrát tzv. „prošel hrdlem láhve“, dvakrát ve své historii byl považován za vyhynulého a současná populace pochází z několika málo přeživších předků.
Skryté kolonie tchořů
Poprvé byl tchoř černonohý zařazen na seznam vyhynulých druhů v první polovině 20. století. Ale už v roce 1964 byla objevena jejich malá přežívající kolonie. Ta však zanikla a záchranný chov v zajetí se nepodařil. V roce 1981 byla objevena jiná malá kolonie těchto domněle vyhynulých šelem. Tentokrát už vědci věděli, jak na to, a záchranný chov tchořů v zajetí se úspěšně rozeběhl.
Všichni jsou potomky pouhých 7 předků
Odchovaná mláďata začali vědci vypouštět na vybraná místa do přírody, takže dnes jich ve volnosti žije něco kolem tisícovky. Má to ovšem háček – všichni jsou potomky pouhých sedmi jedinců. Mají proto velmi malou genetickou proměnlivost, jsou vzájemně příbuzní. To sebou přináší řadu problémů: Sníženou porodnost a životaschopnost a náchylnost ke smrtelným nemocem, jako je psinka nebo mor.
Zmražené geny
Leckde proto jejich počty stagnují, nebo se dokonce snižují. A právě to je důvod, proč jsou Antoniina dvojčata tak důležitá. Po klonované matce zdědili geny s třikrát vyšší genetickou proměnlivostí, než mají všichni současní tchoři, s nimiž nejsou příbuzní.
To proto, že Antonia je klonem samice Willy, která žila před více než 30 lety v zoo v San Diegu, pocházela z přírody a nikdy neměla mláďata. Když v roce 1988 uhynula, vědci odebrali její genetické vzorky a zmrazili je. A právě tento genetický materiál nyní použili k vytvoření jejího klonu.
Antonie = Willy
Klony jsou ve skutečnosti tři. Prvním se stala v roce 2020 samice Elizabeth Ann, ta však nebyla plodná. Následovaly samice Noreen a Antonia, které se v roce 2023 narodily stejně jako Elizabeth Ann, náhradní matce - domácí fretce.
Potomci Antonie (znovuzrozené „Willy“) tak zdědili genetickou výbavu, která se v současné populaci tchořů zdegenerované příbuzenským pářením nevyskytuje. Pokud do ní v budoucnu tyto geny vnesou, zvýší se její genetická proměnlivost a tchoři se stanou mnohem životaschopnějšími a odolnějšími vůči nemocem. K tomu ale vede ještě dlouhá cesta.
Dominový efekt:
Tchoř černonohý (Mustela nigripes)
Tchoř černonohý (Mustela nigripes) je typickým příkladem tzv. dominového efektu, kdy vyhubení jednoho druhu vede k vymizení dalších druhů na něm závislých. Malou lasicovitou šelmu, kterých ještě na konci 19. století žilo v severoamerických prériích až milion, nevyhubili lidé cíleně. Vyhubili však psouny, které považovali za škůdce. A právě na to tchoři černonozí doplatili. Psouni totiž tvoří až 90 % jejich potravy, zatímco drobnějšími hlodavci tchoři svou stravu jen doplňují, ale neuživí se jimi.