Před asi jedenácti tisíci lety zmizeli z plání Severní Ameriky mamuti a mastodonti. To samé postihlo i Jižní Ameriku, kde sice nežili ani mamuti ani praví mastodonti, ale obřího chobotnatce byste našli i v jejích nížinách. A jak se zdá, z jeho ztráty se jihoamerické ekosystémy stále nevzpamatovaly.
Tento postrádaný jihoamerický chobotnatec se odborně jmenuje Notiomastodon platensis. Hovorově se mu ale v angličtině i češtině říká mastodont (občas se setkáte i s pojmem mastodon), čímž nám v tom vzniká trochu chaos. Podívejme se tedy na chobotnatce v pleistocénních Amerikách detailně.
Mastodont, mamut, nebo Notiomastodon? Kdo žil v Jižní Americe?
Začneme tím jednodušším – mamuty rodu Mammuthus. V Jižní Americe nežili, z té Severní známe několik druhů včetně mamutů srstnatých. Se severoamerickými mastodonty je to o chlup složitější. Už proto, že tihle chobotnatci s kratšíma nohama, než měli mamuti, se zařazují do rodu Mammut (neplést s Mammuthus) a jejich nejznámějšímu zástupci mastodontovi americkému se říká i mamut americký.
Mamuti a mastodonti také v Americe zastupují dvě různé vývojové linie chobotnatců: Mamuti patří do čeledi slonovití (Elephantidae), mastodonti do čeledi mastodontovití (latinsky ovšem Mammutidae). Zmatek je to dokonalý, navíc existuje i třetí linie takzvaných gomfotérií. A jejím posledním americkým zástupcem je právě náš Notiomastodon platensis neboli jihoamerický „mastodont“.
Jestli vám jde hlava kolem, nevadí. Na tomto místě článku píšeme o jihoamerických mastodontech (tedy rodu Notiomastodon), těm severoamerickým se okrajově věnujeme v samostatných boxech.
Jak Notiomastodon vypadal a proč miloval ovoce?
Notiomastodon, jehož předkové přešli přes Panamskou šíji ze Severní Ameriky do Jižní, byl zřejmě vůbec největším jihoamerickým zvířetem. Velikostí se až tři metry vysokému a víc než čtyři tuny vážícímu kolosu mohli rovnat jen obří pozemní lenochodi, jako byl rod Megatherium. Dlouhé kly rodu Notiomastodon byly na rozdíl od klů severoamerických mastodontů méně zakřivené až téměř rovné.
Tvarem těla se tento chobotnatec podobal slonům, byl však o něco zavalitější s masivnějšími končetinami. Podle chrupu se zdá, že pokud jde o potravu, nebyl příliš vybíravý, a živil se spásáním trávy stejně jako listím a větvemi. A pokud na větvích náhodou zrovna bylo ovoce, velice rád ho slupnul také.
Zahradníci mastodonti roznášeli semena
„Plodožravost“ jihoamerických mastodontů berou vědci docela vážně. V roce 1982 se objevila teorie, podle které byl rod Notiomastodon důležitým roznašečem semen evolučně starých stromů. Zejména takových, které měly relativně velké a těžké plody, které by se samy o sobě nebo s pomocí malých zvířat moc daleko od mateřského stromu nedostaly.
Ale protože jejich plody byly nejen velké, ale také sladké a barevné, přitahovaly i ty vůbec největší jihoamerické býložravce – koně, pozemní lenochody megatéria a především mastodonty. Pro obrovská zvířata nebyl žádný problém masivní plody sežrat a semena z nich „odložit“ spolu s trusem o pár desítek kilometrů dál.
Důkaz v zubech: Co prozradily fosilie?
Půvabnou představu jihoamerických mastodontů jako největších významných roznašečů semen na světě nyní podpořilo zkoumání celkem 96 fosilních zubů mastodontů. Pocházejí z různých paleontologických nalezišť v Chile, která jsou od sebe vzdálená až 1500 km.
Výsledky analýz potvrdily pověst jihoamerického mastodonta jako potravně pružného zvířete, který se živí různými rostlinami v závislosti na místních podmínkách. Zbytky škrobových zrn zachycené v zubním kameni však také potvrdily, že tito obří chobotnatci hojně konzumovali velké, měkké a sladké plody stromů. Izotopové složení skloviny zase doložilo, že mastodonti cestovali na velké vzdálenosti. A přitom ve svých útrobách samozřejmě roznášeli semena.
Důsledky vyhynutí: Proč mastodonti lesům chybí i dnes po 11 000 letech?
Zkoumání mastodontích zubů tak přineslo vůbec první přímé důkazy o tom, že rod Notiomastodon skutečně hrál významnou roli v šíření semen a v Jižní Americe pomáhal obnovovat rostlinná společenstva. A když před asi 10 tisíci lety tito chobotnatci vyhynuli, jihoamerické lesy utrpěly ránu, ze které se zřejmě dodnes nevzpamatovaly.
Nejvíc postižené byly a stále jsou logicky právě stromy s plody, které kdysi mastodontům tolik chutnaly. Jejich semena sice mohou šířit i jiná zvířata jako třeba tapíři a opice, ale ta nežijí všude. Na některých místech Chile je tak podle vědců ohroženo vyhynutím až čtyřicet procent rostlinných druhů, které potřebují velké roznašeče semen. Mastodonti tu prostě chybí.
Ohrožené stromy
Kterým druhům chybí mastodonti?
V souvislosti s vymizením chobotnatců rodu Notiomastodon poukazují vědci zejména na tři druhy stromů, které strádají. Jubea chilská (Jubea chilensis) je až třicet metrů vysoká palma s velmi mohutným kmenem, která je považována za chilský endemit – jinde než v Chile zřejmě neroste. Jejími plody jsou peckovice, jejichž dužina ukrývá jedlá semena. Když opadají, mohou je po krajině šířit i koně nebo dobytek. Populace těchto palem se nicméně zmenšuje.
Gomortega keule je listnatý strom s jedlými dužnatými plody, araukárie (Araucaria araucana) je jehličnan s velkými „oříšky“. Společná jsou jim nejen velká semena, ale také to, že dnes přežívají už jen v malých a vzájemně izolovaných populacích. Důsledkem izolace je pak nízká genetická rozmanitost, která je činí zranitelnějšími vůči změnám prostředí a ohrožuje tak další existenci obou druhů.
Velká americká výměna
Migrace zvířat mezi kontinenty
Zmínili jsme, že předkové mastodontů rodu Notiomastodon přišli do Jižní Ameriky ze severu přes Panamskou šíji. Nebyli jediní – když se toto úzké pevninské spojení mezi Severní a Jižní Amerikou vytvořilo, muselo na něm být dost rušno. Živočišná společenstva ze Severní Ameriky migrovala na jih, ta z Jižní Ameriky se zase vydala na sever. S ekosystémy to vcelku zamíchalo.
Do Jižní Ameriky se kromě chobotnatců dostali například koně, tapíři, velbloudovití savci, křečkovití hlodavci a různé šelmy, které v jihoamerických ekosystémech nahradily dravé vačnatce a nelétavé dravé ptáky. Severní Amerika se naopak obohatila o vačice, dikobrazy, pásovce, obří lenochody nebo třeba papoušky a kolibříky.
Sousedé mastodontů
Obří lenochodi Megatherium
Při požírání velkých sladkých plodů se chobotnatci rodu Notiomastodon pravděpodobně setkávali s jedinými dalšími býložravci, kteří jim mohli velikostně konkurovat. Obří pozemní lenochodi rodu Megatherium totiž byli velcí jako slon.
Stejně jako mastodonti to byli výluční býložravci, kteří postávali na zadních končetinách a předními „prackami“ s dlouhými drápy si přitahovali větve stromů. Drápy jim však sloužily i jako účinná zbraň proti predátorům včetně šavlozubých kočkovitých smilodonů. Megatéria žila kromě Jižní i ve Střední Americe, stejně jako mastodonti a mnozí další příslušníci americké megafauny však nepřežila konec doby ledové.
