Bohatství ekosystému severoamerických prérií bylo v minulosti přirovnáváno k africké Serengeti. Stejně jako v Africe tu žila obrovská stáda býložravých kopytníků, plejáda menších savců a plno stepních ptáků. Za nimi přicházely šelmy – od medvědů a vlků až po skunky a tchoře. Toto bohatství je dnes minulostí, severoamerické prérie se svou jedinečnou faunou patří k nejohroženějším ekosystémům na světě.
Zemědělství a mor: Proč psouni prérioví téměř vymizeli?
Za jednu z hlavních příčin tohoto úpadku dnes vědci považují vymizení psounů prériových. Osudným se jim stal rozvoj zemědělství. Prérie se od konce 19. století postupně měnila v ornou půdu a pastviny pro tisícihlavá stáda domácího skotu. Psouni tak nejen přišli o svůj domov, ale až do konce minulého století je farmáři jako nebezpečné škůdce pronásledovali a hubili. Zkázu pak dokonal mor zavlečený na severoamerický kontinent z Asie.
Důležité zvíře prérie: Jak psouni udržují ekosystém
Celá řada nových výzkumů přitom potvrdila, že jsou to právě psouni, kteří prérijní ekosystém udržují. Hloubením nor provzdušňují půdu a zároveň tak připravují úkryty pro řadu prérijních živočichů, jako jsou králíci a menší hlodavci, sovy králičí a množství plazů a bezobratlých.
Holá zemina kolem ústí nor láká živočichy závislé na obnažené půdě a spásáním trávy psouni udržují nízký porost. Umožňují tak růst kvetoucích rostlin a rozvoj pestřejší vegetace. Za tou pak přicházejí velcí kopytníci, jejichž trus půdu dál zúrodňuje. Samotní psouni naopak slouží jako důležitá složka potravy pro spoustu masožravců – počínaje hady přes menší šelmy až po dravé ptáky.
Mapa pro záchranu: Ukazuje, kde je efektivně chránit
Ochrana a návrat psounů do prérie se tak v posledních letech stal hlavním tématem mnoha výzkumů. Severoamerické prérie však zaujímají obrovské území s velmi různorodým prostředím. Řada oblastí, kde se psounům dařilo, už by jim dnes nevyhovovala.
V nedávné studii proto vědci ze Státní univerzity v Coloradu vytvořili speciální mapy, do nichž zanesli všechny faktory, které prérijní ekosystém ovlivňují: klimatické změny, geologické podmínky (některé typy půdy psounům vyhovují lépe než jiné), změny způsobené lidskou činností (nová sídla, dopravní tepny, zemědělská, důlní a těžební činnost apod.). A označili i oblasti, které jsou nejvíc zasažené zavlečeným morem.
Psoun je deštníkový druh: Jeho ochrana pomůže celé prérii
Již dřívější studie prokázaly, že tam, kde se populace psounů podařilo obnovit, se rychle obnovuje i prérijní ekosystém včetně návratu původních druhů živočichů. Ochrana psounů tak pomáhá nejen s obnovou prérie, ale i s ochranou dalších prérijních druhů zvířat – psouni jsou proto typickým příkladem tzv. deštníkového druhu.
Nové mapy nyní umožní zacílit ochranářská opatření přesně na místa, kde je nejvyšší pravděpodobnost, že se tam bude populaci psounů dařit a bude se rozrůstat. A naopak vymezují oblasti, v nichž by vynaložené ochranářské úsilí nepřineslo očekávaný výsledek.
Psoun není pes
Štěkající hlodavec, který staví podzemní města
Psoun prériový (Cynomys ludovicianus) je navzdory svému pojmenování hlodavec příbuzný našim syslům a veverkám. Jméno dostal podle typického varovného hlasu, který se podobá psímu štěkání. Odkazuje k tomu i latinské jméno: „cynomys“ by se dalo přeložit jako „psomyš“. Přestože žijí v početných koloniích čítajících několik set až tisíc jedinců, v rámci kolonie udržují rodinné svazky a brání si své nory. Jejich rozsáhlé podzemní domovy vytvářejí celá „města“, která mohou mít rozlohu až několik (i desítek) km².
