K mnoha vědeckým objevům dojde náhodou. Takovou je i nedávný objev v peruánském pralese. Vědci v něm instalovali fotopasti a kamery, aby studovali noční chování ptáků. Jenže místo ptáků je zaujalo něco jiného: Kamery zachytily ocelota a vačici opossum, jak kráčejí lesem téměř bok po boku jako dávní přátelé.
Šok ze záběrů z fotopasti: Predátor a kořist kráčí bok po boku
Vačice mohou být snadnou kořistí ocelotů. Proto také vědce nejdřív napadlo, že ji ocelot sleduje jako svou budoucí kořist. Jenže vačice nejevila žádné známky strachu a kráčela před ním docela klidně. A ani ocelot se za ní neplížil se zjevnými loveckými úmysly. Kamera navíc zachytila stejnou dvojici ještě podruhé, když se stejnou cestou mírumilovně vracela. To vědce zaujalo natolik, že se obrátili na kolegy z jiných oblastí, a zjišťovali, zda také něco podobného zaznamenali.
Společný lov není náhoda: Další důkazy
Ukázalo se, že toto chování nejspíš není tak neobvyklé. Zaznamenat ho se však podaří jen vzácně: Vačice i oceloti jsou samotářská noční zvířata, jejichž studium v tropickém lese je velmi obtížné. Přesto bylo toto jejich chování pozorováno na různých místech a v různém období opakovaně. Vědcům se nakonec podařilo získat ještě další tři videozáznamy, v nich se vačice a oceloti toulají nočním lesem společně. To už nemohla být náhoda.
Vědecky potvrzeno: Ocelot přitahuje vačice
Pro potvrzení předpokladu, že vačice a oceloti vzájemnou společnost vyhledávají cíleně, uskutečnili vědci pokus. Rozmístili v pralese před fotopasti návnadu v podobě proužků látky napuštěných pachem ocelota. Jako kontrolní vzorek přidali proužek s pachem pumy, která žije ve stejném prostředí. Pach ocelota vačice skutečně přilákal, návnadu očichávaly, otíraly se o ni a setrvávaly u ní delší dobu. Naproti tomu pach pumy je prakticky nezajímal, jen v jednom případě si vačice k látce krátce přičichla a bez zájmu šla dál.
Proč spolupracují? Kvůli maskování
Co k sobě oceloty a vačice láká, vědci zatím jen odhadují. Za nejpravděpodobnější považují pachové maskování obou zvířat. Vačice totiž mají velmi pronikavý pach, který je prozrazuje na dálku. V přítomnosti ocelota se možná cítí bezpečně před většími šelmami. Pach vačice naopak překryje pach ocelota, který se tak mnohem snáz přiblíží ke kořisti. Na zbytcích úlovku si pak pochutná i vačice.
Vědci dokonce nevylučují možnost, že vačice ocelota k nějaké větší kořisti, na kterou by sama nestačila, přivede. Potvrzení těchto teorií ale bude vyžadovat ještě další výzkum.
Ocelot a vačice: Nečekaní spojenci
Dva samotáři ze Střední a Jižní Ameriky
Ocelot velký (Leopardus pardalis) je nejrozšířenější malou kočkou Střední a Jižní Ameriky. Přestože skvěle šplhá (původně byl považován za stromový druh) většinou se pohybuje na zemi. Je výlučně masožravý, jeho kořistí se stávají malí až středně velcí obratlovci. Obývá tropické a subtropické lesy, ale nevyhýbá se ani mokřadům a pampám. Dospělý ocelot může měřit až jeden metr a vážit kolem patnácti kilogramů.
Jeho neobvyklý „spolubojovník“, vačice opossum (Didelphis marsupialis), žije ve stejných oblastech i prostředí. Stejně jako ocelot je dravá, jen si vzhledem ke své velikosti (váží kolem 1,5 kg) vybírá podstatně menší kořist včetně bezobratlých a ptačích vajec, nepohrdne ani mršinami. Oba druhy běžně žijí samotářsky, o to zajímavější je jejich vzájemná spolupráce.
