Nejslavnější zrzavou kočkou je bezesporu obtloustlý milovník lasagní známý jako kocour Garfield. I bez jeho vlivu je ale ohnivě zbarvená srst u chovatelů koček velice oblíbená. Pokud však budete shánět zrzavé kotě, nejspíš narazíte na zajímavý problém.
Sehnat zrzavou kočičku je daleko obtížnější než si pořídit zrzavého kocourka. Jednoduše proto, že většina zrzavých koček jsou kocouři, koček je mnohem méně. Ve zcela opačné situaci se pak ocitnete, pokud vám do oka víc padly kočky tříbarevné nebo želvovinové. Ty jsou totiž téměř vždy samičího pohlaví.
Kočičí faktor X: Proč pohlaví ovlivňuje, jakou bude mít kočka barvu?
Samce od samice odlišuje u koček (a také dalších savců včetně člověka) kombinace pohlavních chromozomů: samičího chromozomu X a samčího chromozomu Y. Každá buňka v těle obsahuje dva pohlavní chromozomy, u koček je to dvojice XX, u kocourů XY.
Vědci i chovatelé už dlouho vědí, že příčina rozdílů ve výskytu zrzavého zbarvení srsti koček a kocourů se musí skrývat v X chromozomu. Co ale až doteď nevěděli, bylo to, který gen na X chromozomu může za to, že je tak málo rezavých kočiček. Nebo za to, že máme tříbarevnou nebo želvovinovou kočku, ale ne kocoura.
Objev "zrzavého genu": Jak mutace mění černou srst na zrzavou
Průlom v hledání unikavého „zrzavého genu“ nyní přinesl výzkum profesora Hirojuki Sasakiho z japonské Univerzity v Kjúšú. Genetik a milovník koček spolu se svými kolegy objevil na kočičím chromozomu X malou deleční mutaci – chybějící kousek DNA poblíž genu Arhgap36, který zatím s barvou srsti nikdo nespojoval.
Mutace sice nezasahuje do samotného genu, ale tím, že leží v jeho blízkosti, ovlivňuje jeho aktivitu v kožních buňkách, které produkují barvivo melanin. Tím dojde ke „stažení“ pigmentace a chlup, který by normálně byl černý, získá zrzavou barvu. Tento efekt nezávisle a prakticky současně jako japonský tým popsali i výzkumníci z americké Stanfordské univerzity.
Proč je zrzavých kocourů víc než koček?
Jak u koček vzniká zrzavé zbarvení, už tedy víme. Ale proč je víc zrzavých kocourů než koček? Vysvětlením je opět kombinace pohlavních chromozomů. „Zrzavá mutace“ je na chromozomu X. Kocour má v každé své buňce jen jeden X chromozom. Pokud na něm mutace bude, projeví se to zrzavým kožíškem.
Naproti tomu kočka má chromozomy X hned dva. K tomu, aby byla celá zrzavá, by musela mít „zrzavou mutaci“ na obou svých X chromozomech, což je vzácné. Navíc tu do hry vstupuje jev známý jako inaktivace X chromozomu.
Záhada tříbarevných koček
Jak už jsme si řekli, kocour má jeden X chromozom, kočka dva. Proč ale potom kočičí buňky nevyrábějí třeba dvakrát víc svalových bílkovin? Nebo dvakrát víc černého pigmentu? Příroda to zařídila chytře a v každé buňce kočkám jeden X chromozom vypnula – inaktivovala.
Který z páru bude vypnutý, je ale dílem náhody. V jedné buňce tak kočce mohl zůstat zapnutý chromozom se „zrzavou mutací“ a v jiné buňce takový, který ji neobsahuje. Podle toho, kolik zapnutých X chromozomů bude aktivních, bude mít kočka v srsti různý podíl černých a zrzavých chlupů. Může být proto tříbarevná nebo želvovinová.
Kočka není liška: Genetika její srsti je jedinečná
Způsob vzniku zrzavého zbarvení koček je podle vědců unikátní a nevyskytuje se u žádného jiného savce. Zrzavé jsou například lišky, pandy červené nebo někteří psi. U nich je ale barva podmíněna konkrétními geny a to, jestli jde o samce nebo samici, ji nijak neovlivňuje.
Kočka není pes
Pozná kočka svého majitele po čichu?
U psa o schopnosti rozpoznat svého páníčka jen po čichu nikdo nepochybuje. Ale co naši kočičí mazlíčci? Nová studie od skupiny vědců z Tokijské univerzity naznačuje, že domácí kočky jsou schopny rozeznat rozdíl mezi vůní svého majitele a cizí osoby pouze na základě čichu.
Vědci nabídli třiceti kočkám k očichání plastové tuby s vatou obsahující molekuly pachu majitelů i cizích osob. Kočky experiment zřejmě bavil, strávily ale daleko víc času očicháváním cizinců než lidí, které znaly ze své domácnosti.
Naznačuje to, že kočky dokážou rozlišit známé a neznámé osoby pouze na základě jejich vůně. Zatím ale nevíme, jestli po čichu také dokážou identifikovat konkrétní osoby, třeba páníčka od paničky. Zajímavé však je, že do experimentu zasahovala i kočičí osobnost. Úzkostnější kočky pachové vzorky obecně zkoumaly déle než ty s vyrovnanou povahou.
