Rostliny produkují květní nektar z jediného důvodu – aby přilákaly opylovače. Těmi jsou nejčastěji různé druhy hmyzu, ale najdeme mezi nimi i řadu obratlovců. Proslulými opylovači z řad savců jsou američtí listonosovití netopýři glosofágy (Glossophaginae).
Netopýři opylují květy noci
Netopýři glosofágy nejčastěji opylují v noci kvetoucí kaktusy. Ty mají dlouhé trubkovité květy a nektar ukrývají až na jejich dně. Tím zajistí, že se k němu strávník bude prodírat celým květem a přitom na sebe nasbírá maximum pylu. Tomu se glosofágy musely přizpůsobit: Mají prodloužený čenich a extrémně dlouhý jazyk s jakýmsi kartáčkem na konci.
Glosofága je jako vrtulník
To by ale nestačilo. Na květ si nemohou sednout jako téměř nic nevážící hmyz. Musí se proto nad květem „zastavit“. Tento tzv. třepotavý let na místě (podobný letu vrtulníku) je však mimořádně energeticky náročný. Čím déle se bude netopýr nad květem třepotat, tím víc energie spotřebuje. Část jí nahradí květní nektar, ale z něj musí netopýr získat energii i na další životní projevy. Glosofágy se proto nad květem vznášejí sotva půl vteřiny. Aby během té chvilky stačily nasát nektar, musí k němu zamířit nejkratší cestou.
Vousatí netopýři
A právě na to, co jim pomáhá v orientaci v květech, se zaměřil tým vědců v tropickém výzkumném institutu v Panamě. Vědci si totiž všimli, že nektarožraví netopýři mají neobvykle dlouhé dopředu směřující vibrisy (hmatové vousy). Na rozdíl od všech ostatních, kteří je mají krátké a zježené do všech stran. Přestože se glosofágy stejně jako ostatní netopýři orientují za pomoci echolokace, vědce napadlo, zda tyto prodloužené vibrisy nehrají nějakou pomocnou roli při orientaci v květu.
Skleněné květy
K pokusu v laboratorních podmínkách zvolili jeden z nejběžnějších středoamerických druhů, glosofágu dlouhojazyčnou (Glossophaga soricina). Na zakázku si nechali vyrobit skleněné napodobeniny květu s dlouhou trubkou – právě takové, jaké glosofágy nejčastěji navštěvují. Některým pokusným glosofágám pak zkrátili vibrisy, zatímco kontrolním jedincům je nechali v původní délce. V zatemněné místnosti pak snímali vysokorychlostní infračervenou kamerou netopýry přilétající ke květu a sající nektar.
Důležitá orientace
Přestože se k nektaru na dně květu dostali všichni pokusní jedinci, byl mezi nimi rozdíl. Glosofágy se zkrácenými vibrisy měly s orientací v květu potíže, naletovaly k němu nejistě, tápaly a zdržely se u něj mnohem déle než kontrolní jedinci s nezkrácenými vousky. Funkce hmatových vousků je nejlépe známá u koček, pro ně mají zásadní význam při orientaci v prostoru. Teď se ukázalo, že stejnou funkci mají i u nektarožravých netopýrů: Bez nich by nad květem ztráceli mnohem víc energie, kterou by získaná potrava nestačila nahradit v dostatečném množství.
Kolibříci, strdimilové a medosavky:
Mistři třepotavého letu
Víc než glosofágy prosluli svým třepotavým letem nad květy, jejichž nektarem se živí, američtí kolibříci. Ale jen málokdo si vzpomene, že své „kolibříky“ má i Starý svět a Australská oblast. Zatímco v Africe a Asii je zastupují strdimilové (čeleď Nectarinidae), v Australské oblasti to jsou medosavky (čeleď kystráčkovití – Meliphagidae). Přestože tyto čeledi nejsou vůbec příbuzné (strdimilové a medosavky patří mezi pěvce, zatímco kolibříci jsou svišťouni), díky stejnému způsobu života jsou si nápadně podobní – všichni jsou drobní, pestře zbarvení a mají dlouhý, tenký a často zahnutý zobák.
