Pokud vás někdy poctila svou náklonností kočka a cítila se s vámi fajn, pravděpodobně to dala najevo předením. Přesné důvody, proč kočky tyto uklidňující vibrace vyluzují, vědci neznají, dosavadní studie ale naznačují, že podporuje komunikaci a přežití. Kočky totiž předou nejen tehdy, když je někdo drbe za ušima, ale i v případě, že jsou nemocné nebo se poraní.
Kočičí předení
Mechanismus vzniku předení není zcela prozkoumaný, víme ale, že má co do činění s jazylkovým aparátem a svaly kolem hrtanu. Vědci z japonské Kjótské univerzity se ale zaměřují ještě hlouběji a zkoumají, jak předení souvisí s genetikou koček – konkrétně s variantou genu pro androgenní receptor, na který se v buňkách navazují samčí pohlavní hormony. Téměř třem stovkám kastrovaných kříženců domácích koček a kocourů odebrali vzorky DNA a vyzpovídali jejich páníčky ohledně toho, jak moc jejich mazlíčci předou.
Upovídaní kocouři
Výsledky studie podpořily myšlenku, že existuje genetický základ jak pro předení, tak pro hlasovou komunikaci. Kočky s kratší variantou genu pro androgenní receptor vykazovaly vyšší skóre předení než ty s delší variantou stejného genu. Samci s krátkou variantou navíc také byli vůči lidem „upovídanější“, což naznačuje souvislost genu s hlasovou komunikací. Naproti tomu samice koček s krátkou variantou genu byly agresivnější vůči cizím lidem.
