Pokud si pustíte nějakou deathmetalovou skladbu, zjistíte, že její nedílnou součástí je hluboké chraplavé chrčení a vrčení, mezi fanoušky známé jako growling. Podobné, ale pravděpodobně tišší vrčení byste zaslechli, kdybyste infiltrovali některou netopýří kolonii.
Netopýří pokec
Hlasové projevy využívá pro svou vnitrodruhovou komunikaci mnoho druhů zvířat a výjimkou nejsou ani netopýři. Jimi vydávané zvuky máme spojené především s echolokací, kdy netopýr vysílá vysokofrekvenční zvuk a prostřednictvím odražených vln „skenuje“ prostor před sebou.
Echolokace je pro netopýry skvělý orientační nástroj, ale ke vzájemné komunikaci úplně vhodná není – už proto, že má dosah jen pár metrů a šíří se jedním směrem. Pokud si tedy netopýři při hřadování v kolonii chtějí „popovídat“ se sousedy, uchylují se naopak k nízkofrekvenčním zvukům.
Falešné hlasivky
Detaily netopýří komunikace studovali vědci z Univerzity Jižního Dánska na pěti netopýrech vodních. Jejich hrtany vyoperovali a připojili ke zdroji proudu vzduchu, který napodoboval dýchání.
Filmování a následná analýza vibrací hrtanu odhalila, že netopýři při vyluzování zvuků využívají nejen skutečné, ale i takzvané „falešné“ hlasivky. Stejně jako to dělají deathmetaloví zpěváci při growlingu a kmeny z jihosibiřského státu Tuva při hrdelním zpěvu.
Pravé hlasivky netopýrům slouží především k vyluzování vysokofrekvenčního echolokačního volání. Pokud si ale chce netopýr jen „povídat“, využije k tomu rozkmitání silnějších membrán falešných hlasivek. To pak vyprodukuje nízkofrekvenční vrčení.
Sedmioktávový netopýr
Kombinace využívání skutečných a falešných hlasivek vede k tomu, že netopýři mají neuvěřitelný rozsah frekvencí – podle vědců jsou schopni produkovat zvuky o frekvencích 1 až 120 kilohertzů, což odpovídá sedmi oktávám.
Většina savců má hlasový rozsah tři až čtyři oktávy. Lidé mají kolem tří oktáv, výjimkou jsou někteří zpěváci, které znají spíše vaši rodiče, jako je Mariah Careyová, Axl Rose nebo Prince – jejich hlasový rozsah se pohybuje mezi 4 až 5 oktávami. Netopýři však přetrumfnou nejen je, ale zřejmě i jakéhokoli jiného živočicha.
Netopýr vodní
Nedočkavý jedlík
Netopýr vodní (Myotis daubentonii – najít ho můžete i pod roztomilým názvem krátkoušan vodní) patří k běžným evropským a asijským druhům netopýrů.
Pozorovat ho můžete i u nás v okolí rybníků, kde za soumraku loví hmyz nejen nad vodou, ale přímo z její hladiny. Kořist často požírá rovnou za letu. Udává se, že ze 7 g vážícího netopýra vodního je po jedné hodině strávené na lovu netopýr 11gramový, což představuje nárůst tělesné hmotnosti o 57 %.
