Papoušky dnes můžeme vidět v celé řadě evropských měst. Ale zatímco většina přírodovědců je řadí mezi nežádoucí druhy, pro některé je jejich přítomnost výhodou.
Aby mohli studovat jejich chování, stačí, když se procházejí po městském bulváru. Přesně tímto způsobem studovali vědci z Institutu Maxe Plancka hlasové projevy papoušků mniších ve španělské Barceloně.
Proč jsou papoušci mniší tak společenští?
Papoušci jsou obecně velmi společenští ptáci. Ale papoušci mniší patří v tomto ohledu k extrémům. Nejenže se sdružují v početná hejna, ale ani nehnízdí v párech v dutinách. Místo toho si z větviček budují společné hnízdní kolonie, v nichž celoročně žijí a vychovávají mláďata.
Přitom spolu neustále komunikují: Navzájem se překřikují, skřípou, pískají, cvakají a štěbetají. Právě tohle vědce zajímalo: Jak bohatý „slovník“ mají jednotliví ptáci v závislosti na jejich společenském postavení.
Výzkum papoušků v ulicích Barcelony
Vědci sledovali papoušky mniší na jednom z hlavních barcelonských bulvárů a v navazujícím parku po dva po sobě následující roky, a to vždy od října do prosince. Kromě jarních a letních měsíců, kdy papoušci vychovávají mláďata, se k výzkumu nehodilo ani období zimy. To jsou papoušci kvůli chladu málo aktivní a krátký den navíc omezuje čas pozorování.
Každý papoušek dostal vlastní občanku
Aby vědci mohli sledovat vzájemné vztahy jednotlivých papoušků, museli je od sebe rozlišit. Prvním krokem výzkumu proto byl jejich odchyt a označení nerezovým kroužkem na noze a plastovým krčním límcem s medailonkem nesoucím identifikační čip.
Podařilo se jim takto označit až 80 % místní populace papoušků. Teprve pak mohl začít vlastní výzkum, který spočíval ve zmíněných „procházkách“ po bulváru.
Tisíce hlasových nahrávek
Nešlo samozřejmě o obyčejné procházky, vědci při procházení bulvárem zaznamenávali označené papoušky, sledovali, s kým se přátelí, komu se vyhýbají nebo ke komu se dokonce chovají agresivně.
Sledovali, jaké činnosti se v danou chvíli věnovali, počet zúčastněných jedinců i to, jaká byla jejich vzájemná pozice v hejnu. Současně s tím nahrávali jejich hlasové projevy. Získali tak více než pět a půl tisíce hlasových záznamů od 337 označených jedinců.
Společenští jedinci mají bohatší slovník
Rozborem hlasových nahrávek vědci zjistili, že se papoušci dorozumívají jedenácti typy hlasů, které jsou pro každého jedince charakteristické. Papoušci se tak vzájemně podle hlasu poznávají.
Jedinci, kteří se častěji zdržují ve společnosti ostatních, však musí svůj hlasový repertoár přizpůsobit, aby byl opravdu jedinečný. Kvůli této potřebě tak mají tito společenští jedinci bohatší hlasový rejstřík než samotáři, kteří se s ostatními příliš nedruží. Jak vědci poznamenali – ti společenští „si toho zkrátka mají víc co říct“.
Užvaněné samice
Mezi vzájemnými vztahy papoušků vědci zaznamenali i úzká přátelství. Tyto jedince poznali i podle hlasu: Nejenže se drželi blízko sebe, ale měli i podobný hlasový rejstřík, přesto odlišný od ostatních ptáků v hejnu.
Nejvíc však vědce překvapily samice. Zatímco u většiny ptačích druhů mají bohatší repertoár samci, u papoušků mniších je to přesně naopak – rozmanitější hlasový repertoár mají samice. Přestože značnou část roku tráví spíš osamoceně nebo jen se svým partnerem.
Papoušci mají vlastní nářečí
V cizí zemi „mluví" jiným jazykem
Hlasovým projevům papoušků mniších se vědci věnovali už dříve. A protože tito ptáci dnes žijí v celé řadě evropských zemí, zajímalo je, zda si ptáci z různých zemí mohou rozumět. Jak výzkum prokázal, jsou na tom podobně jako lidé – jejich hlasy se v různých evropských státech liší.
Podle vědců je to tím, že jsou jejich populace izolované a postupně, jak se v jejich hlasech objevují různé obměny a naučené odlišnosti, si v každé zemi vytvořili svou vlastní řeč.
