Papoušky dnes můžeme vidět v celé řadě evropských měst. Ale zatímco většina přírodovědců je řadí mezi nežádoucí druhy, pro některé je jejich přítomnost výhodou.
Aby mohli studovat jejich chování, stačí, když se procházejí po městském bulváru. Přesně tímto způsobem studovali vědci z Institutu Maxe Plancka hlasové projevy papoušků mniších ve španělské Barceloně.
Proč jsou papoušci mniší tak společenští?
Papoušci jsou obecně velmi společenští ptáci. Ale papoušci mniší patří v tomto ohledu k extrémům. Nejenže se sdružují v početná hejna, ale ani nehnízdí v párech v dutinách. Místo toho si z větviček budují společné hnízdní kolonie, v nichž celoročně žijí a vychovávají mláďata.
Přitom spolu neustále komunikují: Navzájem se překřikují, skřípou, pískají, cvakají a štěbetají. Právě tohle vědce zajímalo: Jak bohatý „slovník“ mají jednotliví ptáci v závislosti na jejich společenském postavení.
Výzkum v ulicích Barcelony
Vědci sledovali papoušky mniší na jednom z hlavních barcelonských bulvárů a v navazujícím parku po dva po sobě následující roky, a to vždy od října do prosince. Kromě jarních a letních měsíců, kdy papoušci vychovávají mláďata, se k výzkumu nehodilo ani období zimy. To jsou papoušci kvůli chladu málo aktivní a krátký den navíc omezuje čas pozorování.
Každý papoušek dostal vlastní občanku
Aby vědci mohli sledovat vzájemné vztahy jednotlivých papoušků, museli je od sebe rozlišit. Prvním krokem výzkumu proto byl jejich odchyt a označení nerezovým kroužkem na noze a plastovým krčním límcem s medailonkem nesoucím identifikační čip.
Podařilo se jim takto označit až 80 % místní populace papoušků. Teprve pak mohl začít vlastní výzkum, který spočíval ve zmíněných „procházkách“ po bulváru.
Tisíce hlasových nahrávek
Nešlo samozřejmě o obyčejné procházky, vědci při procházení bulvárem zaznamenávali označené papoušky, sledovali, s kým se přátelí, komu se vyhýbají nebo ke komu se dokonce chovají agresivně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
