Nebezpeční papoušci: Jak se z mazlíčků stanou škůdci

Nebezpeční papoušci: Jak se z mazlíčků stanou škůdci
Sdílej
 
Papoušci si nás získali tím, že jsou krásně zbarvení, společenští, inteligentní a mohou se naučit mluvit. Většinou je máme spojené s tropickým pralesem, ale ve skutečnosti jich spousta žije v subtropech nebo v mírném pásu. Právě z těchto oblastí pochází většina nenáročných druhů chovaných v domácnostech. Jaké nebezpečí mohou představovat tito oblíbení opeřenci? V podstatě žádné, ale jen do té doby, než se dostanou na svobodu.

Papoušci jsou uspěšnými uprchlíky

Papoušci jsou vynikající letci, a tak se občas stane, že chovatelům nebo prodejcům ulétnou. Ve druhé polovině minulého století byli někteří dokonce záměrně vypouštěni. A protože mnohým evropské podnebí, především v oblasti Středomoří, skvěle vyhovuje, zabydleli se tu a začali se rozmnožovat.

Invazní druhy

Dnes v Evropě trvale žije 11 druhů papoušků – nejvíc v jižních státech. Většina z nich tu vytváří jen malé nepočetné kolonie, ale dva druhy zdomácněly a rozmnožily se tak, že se staly problémem. Došlo to tak daleko, že je vědci zařadili na seznam invazních druhů, které je nutné sledovat a případně regulovat jejich počty.

Papoušek mniší ve španělské Malaze – v boji proti nim pomůže i důsledný úklid zbytků potravin •  Profimedia.cz

Alexandr malý

Tím prvním vetřelcem je alexandr malý (Psittacula krameri), který pochází z jižní Asie a subsaharské Afriky. V Evropě jich dnes žije minimálně 85 tisíc v 90 hnízdních koloniích, které se objevují až v Německu, v Belgii nebo v Holandsku. Znamená to, že se mu daří i v oblastech, kde v zimě mrzne a padá sníh.

Papoušek mniší

Podobně rozsáhlý areál obsadil i papoušek mniší (Myiopsitta monachus), který byl svého času zastižen i u nás. V současné době ale jeho výskyt na území naší republiky není doložen. Na ostatním území Evropy jich v téměř 180 hnízdních koloniích žije odhadem 23 tisíc, přičemž většina obývá španělskou Barcelonu a Madrid.

Nebezpeční sousedé

Takové počty papoušků nelze jen tak přehlédnout. Nebo spíš přeslechnout. Početné kolonie alexandrů či papoušků mniších se zabydlely hlavně ve velkých městech a obtěžují jejich obyvatele nadměrným hlukem (málo ptáků umí vřískat jako papoušek). Vědci navíc upozorňují na nebezpečí šíření ptačích nemocí přenosných nejen na další ptáky či domácí mazlíčky, ale i na lidi.

Krmítka pro původní ptačí druhy umožňují papouškům alexandrům přežít evropskou zimu •  Profimedia.cz

Boj o dutiny

Lidi obtěžuje nadměrný hluk, ale mnohem víc doplácejí na invazní papoušky původní druhy ptáků a dokonce i savců. Alexandři totiž obsazují hnízdní dutiny a vyhánějí z nich nejen jejich ptačí obyvatele, ale také vzácné druhy netopýrů včetně největšího evropského druhu, ohroženého netopýra obrovského (Nyctalus lasiopterus).

Boj o potravu

Radovat se však nemohou ani ptáci, kteří nehnízdí v dutinách. Pro plodožravé a semenožravé druhy jsou papoušci významnými potravními konkurenty. O potravu ale nepřipravují jen je – stěžují si na ně i zemědělci. Nálet papouščího hejna na slunečnicové či kukuřičné pole je může připravit o velkou část úrody. Stejně tak dokáže hejno papoušků "sklidit" celou vinici, nebo úrodu švestek či rajčat.

Co s tím?

V některých amerických státech už je papoušek mniší na "černé listině" - je protizákonné ho rozmnožovat a prodávat. V Evropě se oba invazní druhy podobného omezení zatím bát nemusí, podle vědců by stačilo, když se zabrání jejich dalšímu šíření. Ve městech doporučují upravit ptačí krmítka tak, aby se ke krmivu dostaly jen malé původní druhy, případně zakázat přikrmování ptáků úplně. Na to, jak počty papoušků snížit a omezit jimi způsobované škody, by se měly zaměřit další podrobnější výzkumy.

Invaze papoušků >

Další škodliví přistěhovalci

V Evropě se setkáte ještě s dalšími devíti druhy, které zatím nelze považovat za invazní. Částečně je to dáno jejich malým počtem, ale svou roli hraje i to, že o nich vědci mají jen málo informací.

Foto:  Profimedia.cz

Agapornis škraboškový (Agapornis personatus)

Původní výskyt: Tanzanie

Výskyt v Evropě: Francie, Španělsko

Počet: neznámý

Amazoňan modročelý (Amazona aestiva)

Původní výskyt: centrální oblasti Jižní Ameriky

Výskyt v Evropě: Itálie, Španělsko

Počet: neznámý

Amazoňan žlutohlavý (Amazona ochrocephala)

Původní výskyt: Střední a Jižní Amerika

Výskyt v Evropě: Janov, Milano, Stuttgart, Barcelona

Počet: méně než 100 jedinců

Aratinga dlouhoocasý (Aratinga acuticaudata)

Původní výskyt: Jižní Amerika

Výskyt v Evropě: Španělsko, Británie

Počet: méně než 200 jedinců

Aratinga červenolící (Aratinga erythrogenys)

Původní výskyt: Ekvádor, Peru

Výskyt v Evropě: Španělsko

Počet: neznámý

Foto:  Profimedia.cz

Aratinga škraboškový (Aratinga mitrata)

Původní výskyt: Argentina, Bolivie, Peru

Výskyt v Evropě: Barcelona

Počet: 100–150 jedinců

Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus)

Původní výskyt: Austrálie

Výskyt v Evropě: Řecko

Počet: neznámý

Nandej černohlavý (Nandayus nenday)

Původní výskyt: centrální Paraguay a okolí (oblast Pantanal)

Výskyt v Evropě: Barcelona

Počet: 5 párů

Alexandr velký (Psitacula eupatria)

Původní výskyt: jižní Asie

Výskyt v Evropě: Belgie, Německo, Itálie, Turecko

Počet: více než 1000 jedinců – existuje vysoká pravděpodobnost, že se do 10 let stane invazním druhem

Mazlíčci s dravčím zobákem: Odkud přišli papoušci?

Mazlíčci s dravčím zobákem: Odkud přišli papoušci?

Pryč s vetřelci! Černá listina nežádoucích druhů

Pryč s vetřelci! Černá listina nežádoucích druhů

Tančící papoušek z internetu: Vědecká senzace

Tančící papoušek z internetu: Vědecká senzace

 

Články odjinud