Postávají v mělké vodě, noří svůj podivně zahnutý zobák pod hladinu a nabírají do něj drobné korýše, jimiž se živí. Ale je to opravdu tak prosté? Tento zdánlivě pasivní způsob obživy zaujal doktoranda Ortegu Jimenéze z kalifornské univerzity v Berkeley, když navštívil se svou ženou a dcerou zoologickou zahradu v Atlantě.
Pozoroval plameňáky chilské, jak ve vodě přešlapují a podupávají, ponoří a zase vynoří hlavu, a přemýšlel, co se asi děje pod hladinou. A protože to dosud nikdo nezkoumal, rozhodl se věnovat se způsobu lovu plameňáků ve své vědecké práci.
Aktivní lovci, ne pasivní filtry: Co odhalila kamera
Aby mohl sledovat, co vlastně plameňáci pod vodou dělají, trénoval několik týdnů v Zoo Nashville plameňáky chilské a učil je hledat si potravu ve velkém akváriu. V něm pak mohl vysokorychlostní kamerou snímat, jak se ve vodě pohybují a měřit rychlost těchto pohybů.
Výsledky byly překvapující – zcela vyvrátily dosud platné představy o pasivním způsobu lovu planktonu. Právě naopak, plameňáci se projevili jako aktivní lovci, kteří na svou kořist vytvářejí pod vodou důmyslné pasti.
K lovu planktonu jsou plameňáci vybaveni typicky zahnutým zobákem, jehož okraje mají tvar jakéhosi hřebínku. Ten slouží podobně jako kostice velryb k filtrování drobné kořisti. Dalším známým přizpůsobením je jejich jazyk, který funguje jako píst, jímž přes onen hřebínek vytlačují přebytečnou vodu.
Svou roli hraje i dlouhý esovitě prohnutý krk, který jim umožňuje pohyb hlavy pod hladinu a zpět. Ale tímto dosavadní znalosti vědců končily. Navíc neměli přesnou představu, jak tato přizpůsobení ve skutečnosti fungují. A právě to odhalily záběry z kamery.
Jak plameňáci doopravdy loví?
Zdánlivě klidně stojící lovící plameňák ve skutečnosti předvádí pod vodou důmyslný taneček. Jako většina vodních ptáků má prsty spojené plovací blánou, která je však velmi pružná.
1. „Tanec“ nohou: Víry, které zvedají kořist
Jak plameňák podupává a zvolna krouží na místě, jeho pružné chodidlo mění tvar. Při pohybu vzhůru se sevře, při došlapu se naopak chodidlo roztáhne. Oba pohyby vytvářejí víry, které zachycují drobné korýše a unášejí je vzhůru. Pak už jen stačí ve víru nahromaděný plankton nabrat do zobáku a jazykem vytlačit přebytečnou vodu.
2. Práce zobáku: Klapání a „minitornáda"
Jak už vědci dávno předpokládali, zásadní úlohu při lovu hraje onen zvláštní zobák. Jen nikdo netušil, co s ním vlastně plameňák pod vodou dělá. Teprve Ortegovy záběry prozradily, že ho k lovu používá hned několika způsoby. Jedním z nejčastějších je rychlé klapání. Tím vznikají po jeho stranách drobné víry, které plankton vtahují přímo do zobáku.
Dalším častým a velmi účinným způsobem je pohyb hlavou nahoru a dolů. Jejím rychlým zdvihem vzniká vír, jakési miniaturní tornádo, které do svého středu vtáhne všechno, co se kolem pohybuje. Drobní korýši unášení tímto minitornádem nemají šanci z něj uniknout a stávají se snadnou kořistí.
Trochu jiný typ vírů využívá plameňák ke sbírání korýších vajíček a planktonu z hladiny nebo při lovu v proudící vodě. Prudkým pohybem hlavou vpřed vytváří drobné vlnky a sérii zpětných povrchových vírů, které unášejí shromážděný plankton přímo do jeho zobáku.
Inspirace pro čištění vody: Umělý 3D model
Ortega se nepokojil jen se sledováním živých plameňáků. Se svým týmem vytvořil 3D model plameňáčího zobáku, motorkem poháněný model jazyka a také měkký plastický model jeho nohou. S nimi pak uskutečnil řadu přesně změřených pokusů, které potvrdily vysokou účinnost loveckých metod plameňáků.
Jejich způsob, jak zkoncentrovat plankton do určitého místa, by podle něj mohlo být inspirací pro vývoj zařízení, které by dokázalo odstranit z vody jemné částečky znečišťujících usazenin.
Proč jsou plameňáci růžoví?
Může za to jejich kořist
Plameňáci se velmi často shromažďují v okolí slaných jezer, která jsou domovem jejich nejčastější kořisti, žábronožek rodu Artemia. Tito primitivní korýši jsou vůči obsahu soli ve vodě extrémně odolní, přežívají i v takových koncentracích, v nichž žádný jiný živočich nepřežije. Nemají proto v jezerech (na rozdíl od moří) žádnou konkurenci ani nepřítele.
Jejich průzračná tělíčka bývají zbarvena růžově až červeně díky karotenoidům, barvivu obsaženém v mikroskopických slanomilných řasách, jimiž se živí. V období, kdy výskyt žábronožek kulminuje, je jejich hustota taková, že se do červena zbarví celé jezero. A mohou i za růžové až červené peří plameňáků – barvu mu dodávají právě karotenoidy obsažené v jejich tělíčkách. Bez nich by byli nudně bílí.
